In Your Eyes

Velmi zvláštní film, pro mě poněkud špatně uchopitelný, ovšem pouze slovně. Být zamilovaný je jeden z nejkrásnějších pocitů, co znám. A dívat se na svět očima své spřízněné duše je jedna z výsad pomotaných hlav a ani to nemusí být sci-fi. Přiznávám, že mi hlavní představitelé sedli, zamotali hlavu a především – vyloudili na tváři úsměv, který mi vydržel ještě několik hodin po odkoukání. Tedy zcela bez logiky, čistě pocitově, hodnotím velmi kladně. Season Challenge Tour, 2015. (04.10.2015)

"To jediné, co na sobě mám rád, jsi ty." Pokud jednou budu souložit se slečnou, která se nachází o tři státy dál, tak nepochybně bude hranatá, protivná a se slušivým knírkem. Dylan na tom byl o dost lépe, i když mě se Rebecca taky nijak zvlášť nepozdávala a v baru bych ji patrně bez rozmýšlení vyměnil za tupou kovbojku Donnu. Ale tady jde o romantiku, takže zůstaňme u Rebeccy, Dylana a toho, jací dokáží být snobští doktoři ve vztahu parchanti. To se mi líbilo, docela mě to i bavilo, ale postavit film pouze na jednom skvělém nápadu většinou nestačí. Já jsem zkrátka chtěl víc zábavných spojení a míň klábosení, ale evidentně mě nikdo neposlouchal. (22.06.2017)

Místy je to celkem sranda, ten nápad jako takový je taky super, ale pořád ještě je to jenom posraná romance, která nemá z hlediska příběhu šanci nabídnout cokoli jiného, co už jsem neviděl stokrát někde jinde. Koukat na to ráno po chlastačce, asi by se mi to líbilo víc, v normálním stavu je to prostě obyčejné. 60% (28.04.2019)

Tři až čtyři hvězdy, protože Zoe Kazan mě něčím strašně štvala. Svým herectví, vztahem se svým mužem... nevím. Nápad o spřízněných duších je ale perfektní a pro mě neokoukaný, ale jinak je to dost mělký a předvídatelný film s mizerným smyslem pro humor ("Holka, máš super boty." "Jé, ty sis všiml? Ty jsou nové."). Škoda, protože se z toho dalo vytřískat víc než jen holka, která pořád někde leží/ječí/třeští oči a je celá tak trochu magor. (08.08.2014)

Neuvěřitelně natahovaná, až do krajních mezích, povídka, která by vydala na pár minut. Do toho trochu krás Nového Mexika, zádumčivé pohledy, zádumčivé procházky, nulový vývoj příběhu a konec, aby se neřeklo. Jo, jak tu někdo psal, kdyby k tomu vlaku přiběhla sama, byla by to větší prča. Takhle je to takový nedomrlý trochu mix Domu u jezera a kdejaké romanťárny, bez logiky (kde mi chybí i důvod, proč je nenapadlo se třeba sejít dřív). Nuda k uzoufání, a na cestopisné obrázky se kouknu v dokumentu na Travel Channel. (31.12.2014)