Režie:
Juho KuosmanenKamera:
Jani-Petteri PassiHrají:
Seidi Haarla, Jurij Borisov, Julija Aug, Dinara Drukarova, Tomi Alatalo, Viktor Čuprov, Denis Pjanov, Polina Aug, Natalja DrozdObsahy(1)
Finská studentka a nerudný, alkoholu holdující ruský horník se setkávají ve vlakovém kupé na cestě do Murmansku. Juho Kuosmanen ve své nevšední romantické komedii s hlubokým porozuměním vypráví o přirozené potřebě blízkosti. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (28)
Laura je finská studentka archeologie v Moskvě a její přítelkyně-profesorka ji navrhne, že se pojedou podívat na archeologické naleziště v Murmansku. Díky práci ale zůstane v Moskvě a Laura se vydává na několikadenní výpravu otřesným vlakem s nevábnými spolucestujícími na sever. Z cesty za poznáním lidské historie s nevábnými interéry a exteriéry se stává roadmovie šlechnutá Linklaterovým Před úsvitem (ale pro mě ne tak dobrý), protože Murmansk se blíží, i když je 2000km daleko. Osobně jsem si lépe zvyknul na postavu obhroublého ruského vesničana-horníka v podání Jurije Borisova, než na postavu Laury Seidi Haarla. Kuosmanen, pohodově působící chlap, je v Cannes, kde tento jeho film "zase" vyhrál, dost oblíbený, jelikož je to již jeho nekolikátý film s gloriolou vítěze z Riviéry a jeho filmy jsou přijímány na festivel ještě než jsou zcela hotové. Osobně bych ale dal letos přednost ještě komornějšímu vítězi benátského IFF od Teemu Nikkiho. [Rakkautta ja Anarkiaa 2021] ()
[KVIFF 2021] Hodně pomalý rozjezd jako Slovenských drah. Působí to v tomhle trochu unaveně. I tak se dostaneme k menším epizodám spádu, a budování vztahu mezi postavami. To je skoro učebnicové už s jinými filmy, kde to funguje. Zde je to takové dost podobné, ale zda uvěřitelné už je asi na každém z nás. Z kupéčka toho nakonec tolik nevidíme, protože dostaneme finální část, které je hodně procházející a tichá, což už moc filmu nepomáhá. Samotné finále je hezký úder, který podtrhne a pobaví, jenže spousty těch věcí okolo už trochu unaví. Obecně vzato však hezký film, který měl co sdělit a mnohdy to řekl skvěle. ()
Laura je finská študentka,ktorá žije v Moskve s Irinou,akademičkou do ktoréj je zamilovaná.Spoločne si rezervovali výlet,aby videli petroglyfy Kanozero.Ale Irme do toho niečo príde a tak Laura ide sama.Tak kupé namiesto nej musí byť s baníkom Ljomom.Sú velmi rozdielní,karikatury svojich národov.On je drsný,často opity a agresivne nezdvorily,pýta sa či ide do Muranska pracovať ako prostitútka.Ona je rezervovaná,nesúhlasne hladí dole z horného lôžka.Postupne však nachádzaju k sebe cestu.Režiser o filme povedal,že to arktická road movie,ktorá sa odohráva vo vlaku.Čoraz viac sa ukazuje,že Laura sa na tuto cestu vydala len v snahe zapadnúť do života svojej milenky.Pokial ide o Ljohu,pod jeho drsným zovnajškom sa skrýva bolestné poznanie,že Laura môže byť jeho spoločníčkou-v dobrom aj zlom-iba počas trvania tejto cesty.Nádherne a vierohodné su herecke vykony Seidi Haarla a Jurija Borisova.Ćo sa týka širšieho posolstva ústredná téma filmu o prekonávaní inakosti a nachádzaní spoločnej reči naprieč osobnými,kulturnými a geografickými hranicami pôsobí v tychto búrlivých časoch ako balzam na dušu. ()
Po takové chvále z Cannes jsem možná čekal o trochu víc, než jsem od Kupé č. 6 nakonec dostal. Je to takové milé, bezelstné drama o sblížení dvou osamělých duší a taky železniční road-movie, co rozhodně neurazí, ale nejspíš ani nenadchne. Jen musím bohužel dodat, že i po dostatečném odpočinku od festivalového ruchu pro mě byla tahle projekce stejně dlouhá a vyčerpávající jako ta ústřední šílená cesta vlakem z Moskvy do Murmansku. Těch 107 minut stopáže pocitově působí spíš jako 157 minut. [KVIFF 2021] ()
Nadšené divácké ohlasy a Velká cena z Cannes. Tím se chlubí druhý snímek Juha Kuosmanena, který má na kontě povedený Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Tentokrát si vybral vděčný námět dvou rozdílných lidí, kteří se ocitnou ve stejném (a velmi uzavřeném) prostoru. Finská studentka archeologie jede lůžkovým vlakem za skalními obrazy a v kupé se ocitne společně s věčně opilým ruským rabiátem. Uzavření v klaustrofobním prostoru s roztahovačným Rusem je možná trefným vystižením pocitu mnohých postsovětských republik, jinak se však tato melodramatická jednohubka o žádné velké přesahy nesnaží a vystačí si s líbivým figurkařením, které možná voní člověčinou, ale nic moc zajímavého z něj nevyplyne. ()
Reklama