Mys hrůzy

Dva urostlí muži proti sobě v boji o život - Robert Mitchum a Gregory Peck. Jeden na straně zla, druhý na straně zákona, tedy (ad hoc) dobra čili tak, jak by to mělo ve skutečnosti být a fungovat. Atmosféra v tomto snímku pomalu houstne a je čím dál tím více jasnější, že finální konfrontaci a měření sil se nelze vyhnout, takže původní válka nervů se mění ve skutečný souboj na život a na smrt. To vše podporuje vynikající hudba a také naaranžování scén. Nelze však opomenout také vynikající herecké výkony ústřední dvojice, ale také potěšující Telly Savalas a Martin Balsam, kteří mají o něco méně prostoru. Herečce Lori Martin, jež ztvárnila dceru Sama Bowdena, bylo v době natáčení 15 let, ale to uvádím spíš jako zajímavost (protože zde zatím není uvedena). Stejně ses zpozdil o deset minut. - Je chyba učit ženy vyznat se v hodinách. :) (29.01.2012)

Při vší úctě - nevím nevím, jestli by zvažovaný Alfred Hitchcock tento snímek natočil lépe, než méně známý, ovšem úspěšný režisér J. Lee Thompson (např. Děla z Navarone, Mackennovo zlato), který zde udržuje napětí snad v úplně každé vteřině a film se mu opravdu povedl. Gregory Peck (Bowden) a Robert Mitchum (Cady) jsou vynikající, hudba Bernarda Herrmanna mrazivá a celý tento černobílý klenot dýchá zvláštní atmosférou, kterou jsem však dokázal vstřebat a ocenit až na několikáté zhlédnutí. Ovšem o to radši si dnes tento film pouštím. Líbí se mi především vykreslení postavy advokáta Bowdena, který se postupem času - v nervydrásající hře - mění z poctivého a slušného občana, v osobu Cadymu ne nepodobnou. P.S. Tam, kde v novější verzi Martin Scorsese svůj film graduje, tak tady Thompson naopak přichází o plusové body. Závěrečná půlhodina je totiž extrémně natahovaná. (17.11.2009)

Scorsese se (opět) může schovat. Mys hrůzy sice nenabídne na konci katarzi v podobě krvavé pomsty, na kterou jsme zvyklí z novodobých krváků, ale přesto dýmá dusnem a vlhkem agrese, strachu a odporu. Celkový dojem místy kazí snad jen dotěrná, příliš doslovná hudba. Jakmile ale nastane ticho, ze tmy začínají vylézat démoni. Pomalu gradující, krásně zvládnutá atmosféra zahaluje scénu, na které se utkávají dva titáni - archetypální správňák Gregory Peck versus animální, degenerovaný antagonista Robert Mitchum. Jak bylo napsáno na jiném místě - De Niro hraje zkaženého hajzla, Mitchum JE zkažený hajzl. Na svou dobu vzniku nečekané syrový a krutý film, temný a zneklidňující jako noc na floridské bažině. (21.11.2011)

Největším kladem Cape fear je hudba Bernarda Hermanna – je snad ještě lepší než jakákoliv jeho spolupráce s Hitchcockem. Nebýt jí, film by přišel o mnoho svých napínavých momentů (při prvních tónech vác bude mrazit pouhý pohled na logo Universalu), a byl by tak ještě průměrnější. Za zmínku pak stojí ještě výkon Roberta Mitchuma, který s přehledem přehrává svého umírněnějšího kolegu Gregoryho Pecka. Hraje přesně tak, aby mu divák chtěl dát pěstí do obličeje – a to přesně jeho postava vyžadovala. Jak už jsem ale naznačil, film je to jinak v celku průměrný – chování a motivace postav už dnes mohou vyvolat lehký úsměv. O to víc pak vynikne přínos Martina Scorseseho, který v 90.letech natočil snad trochu zdlouhavý, ale neuvěřitelně charismatický remake, který svůj předobraz v mnohém překonává. (14.05.2006)

Thriller z 60. let minulého století s charismatickými herci jako jsou Gregory Peck a Robert Mitchum už automaticky musí dopadnout dobře (a co teprve, když se do remaku pustí Martin Scorsese, ale nepředbíhejme). Mys Hrůzy je pěkná hra charakterů, doprovázena skvělým hudebním motivem Bernarda Hermanna. S tímhle filmem určitě neuděláte chybu. (10.07.2011)