Salamandr

Salamandr je špionážně-politický thriller. Ozdobou je špičkové herecké obsazení. Bohužel Peter Zinner nebyl filmovým režisérem a na konečném výsledku je tento nedostatek znát. Dokáže pozvednout ze sedátka, místy zaujme a napíná, ale nikdy nestrhne a neuchvátí. Veškerou pozornost na sebe bere zápletka, ovšem náladu a přirozený spád se svým nepřizpůsobivým zpracováním síle tématu nepřibližuje. Hlavní postavou příběhu je plukovník italských karabiniérů a kontrarozvědky Dante Matucci (zajímavý Franco Nero), který v tajemství smrti nalézá zapeklitou komplikaci pro vlastní osobní život. Strach se zahání mocným spojencem, bojuje se do posledního dechu při obraně svobody a demokratického státního uspořádání. Ztráty jsou nemalé a nezvratné a Dante je vlastenec, držící ochranou ruku nad dodržováním platných zákonných norem. Důležitou postavou je mocný italský muž Bruno Manzini (dobrý Anthony Quinn) v bezpečí vzdáleného ústranní. On je tím, kdo neváhá ve prospěch spravedlnosti a národního uvědomění tahat za důležité nitky osudu. Výraznou postavou je Danteho parťák Steffanelli (zajímavý Martin Balsam), upřímný kamarád se stínem minulosti a utrpením přítomnosti. Hlavní ženskou postavou je Lili Anders (šarmantní Sybil Danning), atraktivní špionka s nezbytnou romantickou rolí. Nejviditelnějším protivníkem je vojenský generál Leporello (dobrý Eli Wallach), nesmiřitelný ve svém postoji a s děsivou hrozbou národní budoucnosti. Z dalších rolí: pochybně a nebezpečně manipulující ředitel kontrarozvědky a mocný muž v pozadí princ Baldasar (zajímavý Christopher Lee), pomáhající major americké armády Carl Malinowski (Cleavon Little), sadistický mučitel kontrarozvědky Chirurg (Paul L. Smith), Leporellův poslušný a vydíraný vykonavatel rozkazů kapitán Roditi (příjemný John Steiner), Leporellova manželka s vroubkem Elena (elegantní Claudia Cardinale), spolupracující major karabiniérů Giorgione (Renzo Palmer), či cizinec, ambasador a velící Lili s trudným osudem Datel (příjemný Jacques Herlin). Film diváka pobaví a zaujme, bohužel ho už nestrhne do víru svého dění. (17.02.2017)

Dodnes si vzpomínám na období, kdy ČT vysílala tzv. Filmy na přání. Každý pravidelný časový interval (měsíc či týden - to už nevím) si diváci mohli telefonickým hlasováním vybrat ze tří nabídnutých filmů. Vítězný film byl odvysílán v avizovaném termínu. V jedné takovéto trojici se objevil i "Salamandr" - v 80. letech v Československu oblíbený thriller. I když nezískal nejvyšší počet hlasů, po čase byl uveden (stejně jako všechny tituly na druhém a třetím místě), bohužel až v nočních hodinách. O pár let byl znovu uveden a opět v hodině duchů. Nahrál jsem si jej a říkal si, proč jej dávají vždy tak pozdě? Kvůli brutalitě? Vždyť spousty filmů obsahují na svou dobu skandální scény a byli v TV uvedeni nejdnou i v odpoledních hodinách!? Doba se změnila, ne? Ano, ovšem to nic nemění na tom, že "Salamandr" obsahuje pár scén, které i dnes s člověkem dokáží zamávat. Ač Franco Nero hrál výborně a zahrál jednu ze svých nejlepších rolí (dabing Luďka Munzara se na tom podepsal rovněž nemalou měrou), může se přetrhnout, ovšem nepodaří se mu zastínit sadistickou bestii s přezdívkou Chirurg v podání Paula Smithe (dvojník Buda Spencera z dvojice filmů "Šimon a Matouš"). I když je na plátně všehovšudy asi tak pět minut, nelze na něho zapomenout. "Salamandr" je film s neškodícím pomalejším tempem a bohužel nenápaditou režií. Prostě natočit snímek Friedkin, Scorsese a nebo i Lee Thompson, dopadlo by to jistě lépe. Takto bohužel spousty skvěle napsaných postav, obsazených hereckou extraligou, vyznívá díky neohrabanosti a rutinnosti režiséra do prázdna. Podtrženo, sečteno - "Salamandr" je dnes už klasický krimithriller se skvělým scénářem a výborným Francem Nerem, o jehož nezapomenutelnost se však postarala postava jménem Chirurg. 75%. (05.11.2008)

S takovou hereckou sestavou se z toho dalo vydolovat mnohem, ale mnohem víc. To by ale chtělo chytřejší scénář a hlavně rešiséra, který by si s ním uměl poradit, protože toto mi přišlo v některých místech mimořádně trapné, v lepším případě nezáživné. A obsadit do hlavní role Franca Nera taky nebyl ten nejlepší nápad, nicméně zbytek hereckého ánsámblu bez výhrad, hlavně mí oblíbenci Lee, Quinn a Wallach (15.10.2008)

Něco úplně jiného, než se v té době točilo v amerických/britských krimi/thrillerech. Ona to totiž i přes amerického režiséra a anglofonní herce (Lee, Quinn, Wallach, Danningová, Smith, Balsam) je čistá Itálie. Hrdinu hraje Nero, mihne se tu Cardinalová a většina dalších se často v evropských koprodukcích objevovala. Itálie se projevuje přepálenými scénami, postavami, romantikou i melodramatickou hudbou. A hlavně o 200% přestřeleným příběhem (na seriozně tvářící se thriler). Itálie zkrátka čelí fašistickému spiknutí, hrdina špičkový agent nemůže věřit nikomu, fašisti jsou mezi elitou, armádou i tajnou službou, plánují ozbrojený puč a vše se zdá být ztraceno. Je to jak číst nějaký paperback či koukat na pitomější bondovku (ovšem prakticky bez akce), chytáte se za hlavu co je to za šílenou kravinu. Ovšem příběh má spád, nenudí, dílčí scény jsou výborné (chirurg, únos na ulici), postavy fajn a herci si to užívají. A je to zábava. Takže s mírným váháním 4*. PS: Skvostný starý dabing! (03.03.2024)

Postarší Franco Nero zabraňuje fašistickému převratu, na jeho straně bohužel stojí jen Quinn, protože scénář i naivní příběh nenabízí zrovna poutavou podívanou, skutečně nad nedomyšleností děje i jeho zbytečnými odbočkami zůstává občas rozum stát. Ale i tak se jedná o vděčné téma a přece jen je poutavé sledovat tuto politickou machinaci obklopenou spoustou v té době již vyhaslých hvězd stříbrného plátna. (16.08.2013)