Režie:
Věra JordánováScénář:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Moc škoda, že Libor Bouček vynechal velmi podstatnou část knihy a sice Janino dětství, které tvoří pro pochopení celé postavy, naprosto zásadní materiál. Nezanedbatelnou složku tvoří též hudba, kterou sehnat jako ost, umřel bych blahem. A to se stalo dnes,15.10. 2018 léta páně, roku tohoto. Být to v zahraničí, už má mistr Petrov dávno Oscara, nebo něco podobného. Série 200% Hudba 300% ()
4/4 Zatím mám za sebou tu nejnovější verzi Fukunagana a předcházející Zeffirelliho. Tohle je můj první seriál s Janou a opět se nepotkáváme vyloženě s otevřenou náručí. Na to, že jsou tu k dispozici hned 4 díly a je vynecháno celé Janino dětství, je dramatizace takové všelijaká. Technicky seriál odpovídá tomu nejhoršímu standardu své doby, tedy zpátečnická práce s exteriéry, o primitivních postsynchronech ani nemluvě. Celé to vypadá hůř než neblaze proslulé první domácí zvukové filmy z 30. let. Herecky taky nejsem úplně v 7. nebi, hlavně Kačer hraje celého svého Rochestera za pomoci jediného výrazu a Marta Vančurová, ta všemi milovaná éterická bytost, navýsost lyrická herečka, jen opět ve své roli existuje a je úplně stejná jako vždycky. Určité herecké schopnosti předvedli alespoň tací, jako Jaroslava Adamová, Jiřina Šejbalová, Josef Langmiler nebo Radoslav Brzobohatý, ale ti zas měli jen nepatrný prostor. Tehdejší začínající dětská herečka Magda Reifová pro změnu do budoucna neslibovala vůbec nic. Doufala jsem, že když má seriál tak dobrou pověst, bude tu zajímavě vykreslená alespoň odlišná Janina povaha, důležitost vzdělání nebo bude nějakým aktraktivním způsobem pracováno s Rochesterovým tajemstvím. Leč jsem doufala marně. Vrcholem všeho jsou tu Janiny emocionální zmatky podtržené citováním veršů, což ústí v ještě větší roztříštěnost celého dramatu. ()
Adaptace, která se může směle postavit přímo vedle těch zahraničních. Výprava sice byla velmi chudá, ale černobílý obraz dodává historickému příběhu jakousi patinu. Ústřední dvojice na mě působila opravdu věrohodně (hlavně Kačerův Rochester), problém jsem ale měla s celou druhou epizodou (návštěva povýšené smetánky + výstup cikánky), která děj zbytečně naředila. Tři hodinové epizody by stačily bohatě. Přesto jsem ráda, že jsem se díky novému kanálu ČT3 dostala k takovému nereprízovanému pokladu. Skoro 4*. ()
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! ()
Reklama