Všichni domů

Hodně smutná nekomedie o tom, jak se osvobozovala Itálie. Vtipy se střídají s tragickými momenty, a ačkoliv je film dlouhý a postupně se odchodem některých postav hodně rozdrobí, kolegy zmíněný skvělý dabing ho drží vysoko. Vlastimil Brodský byl i jako dabér nepřekonatelný, ale já bych zmínil i člověka (údaje i na dabingfóru chybí), který namluvil amerického kapitána, na dobu vzniku dabingu měl perfektní americký přízvuk. Divácky poměrně těžký kousek, nejenom kvůli prolínání vtipných a smutných momentů. Serge Reggiani chvílemi vypadá jak Mr. Bean. (25.08.2013)

Válečných crazy komedií typu zde mnohokrát zmiňované Sedmé roty či Velkého flámu existuje celá řada. Ale takové „válečné komedie“, které jsou v první řadě uvěřitelným lidským dramatem na pozadí války, nezapomínají vedle humorné roviny válku pořád zobrazit i z té tragické a smutné stránky, a teprve jakoby až v druhém plánu jsou po většinu času obohacené o výraznou dávku humoru, vnímám jako poměrně unikátní a zjišťuji, že si je až na výjimky cením více. Po Fortunatovi jde o druhý válečný film tohoto vyloženě tragikomického typu, který jsem letos viděl, a možná ani nebude překvapením, že oba vznikly v italsko-francouzské produkci v úplně stejném roce... v době, kdy vzpomínky na prožitou válku za 15 let již stačily uzrát natolik, aby tvůrci dokázali válečné události zpracovat i v odlehčenějším tónu, ale ještě stále ne natolik, aby je dokázali využít jako pozadí k ryzí komedii. A mě se tahle kombinace spíše komorního lidského příběhu + nenuceného laskavého humoru na pozadí tíživé skutečnosti tady zamlouvala a také díky výborným hercům schopným najednou zazářit v obou polohách na mě tento neobvyklý válečný film dokázal zapůsobit v komediální i dramatické rovině. V kontrastu se ocitá na jedné straně oficiální konec války v krajině oproti nebezpečnému konání ze strany pozůstalých německých vojáků, které v krajině nadále přetrvává. Snad jen delší rozjezd v prvních 20ti minutách mi vytváří překážku na cestě k plnému hodnocení, ale jakmile se naplno rozjelo „road movie“ na cestách hrdinů směrem domů, ocitl jsem se s postavy na stejné vlně a prožíval s radostí i smutkem jejich pestrá dobrodružství. Taky mě po dlouhé době zas jednou potěšila možnost slyšet i původní český dabing ze staré školy se skvělým obsazením (Sordi – Brabec, Reggianni – Brodský). [85%] (10.10.2021)

Velmi působivý film, který pro mě byl svým způsobem překvapením. Nic jsem o něm nevěděl a zhlédl jsem ho vlastně náhodou. Své role se skvěle zhostil Alberto Sordi, ovšem ani ostatní herci vůbec nehrají špatně, spíš naopak. Spousta úsměvných momentů je s citem vyvážena momenty dramatickými, protože situace, v jaké se octli hlavní hrdinové, rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. (07.07.2008)

Ač byl film avizován jako komedie, nenechte se příliš zmást! Nic satirického tipu "Švejka" nebo ztřeštěného na způsob "Sedmé roty" nečekejte. "Všichni domů" je komediálně laděné smutné válečné drama z dob, kdy Italové stáli ve dvojím ohni - mezi Američany, jejiž vylodění bylo na spadnutí a Němci, kteří proti nim obrátili zbraně. Naši hrdinové uslyšeli volání domova a tak se vydali na cestu. Ve filmu je spousty úsměvných scén, které ale povětšinou končí tragicky. Luigi Comencini vytvořil silný film plný silných hereckých výkonů. Zvláště Alberto Sordi byl jedinečný. Jeho proměna z důstojníka na prostého kluka, kterému se stýská po domově až na neohroženého kulometčíka na barikádě je úžasná a po všech stránkách uvěřitelná. Vynikající byl ještě rovněž Serge Reggiani coby vojín Ceccarelli. Za zmínku stojí i vynikající dabing, kdy naši herci propůjčili postavám své hlasy tak, že by je snad hráli s nimi (Sordi - Vladimír Brabec, Reggiani - Vlastimil Brodský). Silný protiválečný film se záblesky jemného humoru a smutným koncem. Trochu mi to připomnělo "Sedím na konári a je mi dobre". 85%. (04.05.2008)

Prijemna tragikomedie na, kterou jsem narazil ciste nahodou. A musim rici, ze dlouha cesta domu diky spouste historek a postav ktere paradne dokreslili atmosferu byla velice zajimava. A take jsem si trochu rozsiil obzory ohledne toho jak to bylo s Italii v druhe svetove valce. Nikdy jsem netusil, ze byla situace, kdy Italie stala na prahu mezi spojenectvím a nepratelstvím s fašisty. (04.05.2008)