Caravaggio

Teatrálna avantgarda plná buzíkov a chabých kulís. Nepochopil som časté modernistické prvky v historickom zasadení - kalkulačka, autá, moderné obleky. Vizuál ma absolútne neoslovil. Pochybujem, že to má čosi spoločné s historickými reáliami. Niečo si treba pomyslieť aj o režisérovom mentálnom stave a vôbec vnímaní sveta. (27.07.2022)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)

Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. (26.12.2012)

Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. (02.02.2012)

Jedna z těch biografií, jež má s běžnou životopiseckou praxí jen pramálo společného. Jedna z těch biografií, které fakta potlačují v prospěch autorské vize. Jedna z těch biografií, v niž by se postihovaný, v tomto konkrétním případě Michelangelo Merisi, řečený Caravaggio, zřejmě zahlédl jen horko těžko. Co říkáte? Že na tom není nic špatného, že je to plně legitimní? Pravdu díte, není na tom nic špatného a je to plně legitimní. Však jsem doposud pouze konstatoval, nic proti ničemu. Znalý Jarmanova o něco mladšího opusu, "životopisu" rakouského génia Wittgensteina, byl jsem si vědom toho, že chtít poznat, jak skutečně žil a jak skutečně tvořil "vynálezce světla kinematografie", měl bych se porozhlédnout někde jinde, třebas tady, nebo tady (třídílný seriál). Kde tedy hledat problém (který nejspíš někde je... když hodnotím, jak hodnotím), když jsem dostal přesně to, nač jsem byl připraven? Nakonec přeci jen v míjení! Když nad tímhle filmem zpětně přemýšlím, tisíckrát se mně můžu líbit, kterak Jarman porušuje normy "slušných curriculum vitae" a tisíckrát se mně může líbit, kterak jednoho z nejznámějších malířů 17. století vyvlastňuje a přetváří k obrazu svému, v závěru své reflexe však jen zklamaně zavyji nad tím, že z toho všeho nic moc nezbylo, že obrazy a pocity, jež tento film nabízí, z mé hlavy a mého srdce zmizely, stejně tak jako se vypařuje pára z vroucího hrnce, zkrátka že ve mně tenhle film kromě rukopisu téměř vůbec nic nezanechal. 55% (05.07.2017)