Šówa genroku rakugo šindžú

Nevídané vyprávění a stejně tak nevídaný zážitek. Není mnoho anime, o kterých bych mohl říct, že mi dalo nový náhled, seznámil s tématem pro mě doposud neznámým. Abyste mohli mluvit jen v rámci superlativů, je třeba se potřebně naladit, protože váš čeká komornější, civilizovaný pojednání formě (ne pro mnohé tak známé) japonského divadla rakugo. Osobně, já na to nebyl ani trochu připravený: První díly jsem mžikal, nebral jsem rakugo tak vážně, jak bych měl, než mě neviditelná ruka propleskla, doslova chytla pod krkem se slovy: "teď sleduj!" a vtahovala mě každou epizodou hlouběji. Co mi učarovalo a sálá z každé scény, je neutuchající obdiv, neupadající respekt a až náboženské vyznávání rakuga tvůrci. Pro hlavní postavy je to smysl života; každý si postupně zosobňuje svůj styl vyprávění (ať už podaným tónem nebo vyjadřovanými gesty) a posouvá tak rakugo z generace na generaci, přičemž základní duchovní hodnoty představení přetrvávají. Yakumo a Shin je perfektně kontrastující dvojice, která ač každá má naprosto odlišnou povahu, onen herecký styl a vůbec přístup k práci/životu, tak si skrze jejich přátelství navzájem uvědomují, že jeden druhého posouvá jak profesně, tak vlastnostma vpřed. A vy je budete mít rádi, sakra rádi. Když v 11. epizodě zahráli divadlo pro dceru, měl jsem ze samého dojetí na kahánku a tehdy plně docenil kouzlo rakuga. I přeš všechnu chválu, kterou zde vrším, k plnému hodnocení nepůjdu. Nejsem si jistý, jestli mi k tomu chyběl silnější závěr, větší cloumání s emocema první 2/3 seriálu anebo trochu nešťastně podkreslené ženské protagonistky, ale jsou to první věci, které mi vyvstaly v mysli. Závěrečný verdikt: Pokud hledáte trochu vzdělávacího relaxu v kombinaci s harmonickým dramatem, tak nelze než doporučit. Silné 4*. (06.03.2017)

Jsem naměkko. Opravdu, není snadné najít adekvátní slova, abych důstojně vyzdvihl cenu tohoto malého anime pokladu. Obě série disponují obrovským charismatem a charakterem. Kde první série měla drobný nedostatky (nevyrovnané emoce, nedokonalé vedlejší postavy), to druhá série mistrovsky zaplátovala. Ony emoce začínají už brilantním openingem (hudebně to zní jak epický úvod k bondovce) a spouští nekonečný kolotoč dospělé a nevydírající směsice pocitů až do krásného závěru celé 2. řady tohoto seriálu. Ústřední trio Yakumo-Yotaro-Konatsu je fantasticky vykreslené a i když jejich vzájemný vztahy nejsou vždy synonymem radosti, stále jejich soužití je symbiozní, harmonické a hlavně působí opravdově. Tvůrci se vůči nim a zvláště vůči samotnému rakugu chovají s nekonečným respektem. Tento přístup si mě dočista získal, protože ta láska a uznání vůči člověku, který světu něco dal či se pro něj / někoho obětoval, je všudypřítomná (Yakumo vs Konatsu, Yakumo vs Yotaro, vypravěči rakuga vs svět) a boří hranice na všech frontách (když se v sále objevuje kombinace dětí, zedníků, umělců ba i mafiánů). Čemu ale nutně musím vyseknout poklonu jsou dabéři. Pro dokonalé vyprávění rakuga je nutné měnit výšky a barvy hlasu, což se snáze řekne než provede. Budiž důkazem mé nadšení z poslechu všech vystoupení, že se dabéři činili. Ono těch věcí na chválení je tu spousta, ale to bych se zde rozepisoval do neutuchajících délek. Tohle si prohlédněte sami, protože k dokonalosti toto anime má strašně blízko. Když to v rychlosti jen shrnu: Dojemný příběh, vlastnosti a nálady skvěle impersonující postavy, nádherné vzdání holdu rakugu, poutavá debata o boji rakuga s moderním světem, fantastický hudební podklad a výborná kresba? Klobouček, setsakra zasloužených 5* a jedno z nejlepších anime, co jsem kdy viděl. (26.03.2017)