Žízeň

Príbeh je netradičný a originálny a rúca všetky mýty a tradície upírskych filmov.Príbeh je prepracovaný ale aj zo štipkou naivnosti,lebo zakomponovať do príbehu Batoričku sa mi zdá už trocha prehnané až úsmevné.Bolo tu veľa nudných pasáži a aj celkovo film dosť nudil.Bolo tu veľa náhôd,ktoré troška otravovali.Tak akčný upírsky film to nieje a to je škoda také mám radšej ako tie z dobrým príbehom ale bez hektolitrov krvi ako je aj tento.Ani atmosféry tu nebolo veľa.Dávam 3* za zaujímavý nápad ale na viac tento film nemá. (12.03.2015)

Upři v roce 1979 modernizovali a po Drákulovi v New Yorku tu máme Australské upíry. Ti sice nemají žádné nadpřirozené schopnosti ani zuby, zato mají perfektně zorganizovaný systém farem, kde nejmodernějšími metodami dojí z lidí krev. A mezi ně se nedobrovolně dostává Kate, poslední potomek Čachtické paní, kterou se upíři snaží zlomit, aby se k nim přidala. Na papíře to zní výborně, ale v reálu i přes pěknou hudbu a kameru je to strašně nezáživně natočené. Žádné napětí, vzrušení, atmosféra (s výjimkou jedné pěkné snové scény), nijaké postavy a pekelně zabitý finále. Ron Hardy je zkušený leč televizní režisér a podle toho bohužel film i vypadá - jako nudné televizní drama. (11.07.2014)

Zajímavý nápad. Podle tvůrců filmu může být upír každý, kdo vám pije krev sluníčko, nesluníčko. Krvesajovové tady tvoří jakousi panskou rasu, která má vybrané lidi ubytované v lidínech (stejně jako krávy v kravínech) a pravidelně si z nich pro sebe odčerpává červenou dobrotu. Nebohá potomkyně krvavé Alžběty Bathoryové, která o svých soukmenovcích a předcích nemá ani tuchu se musí se svojí novou identitou pořádně poprat. Moc odvázaná z toho není, ale krev není voda, že? (12.02.2010)

Australský horror, ve kterém upíři nenápadně infiltrovali lidskou společnost, mají své farmy, ve kterých pro krev chovají zdravé a silné lidské jedince a prakticky vůbec se nechovají jako nám známí krvesajové. I hlavní hrdinka Kate, podle všeho potomek Alžběty Bathoryové, má s jejich existencí z počátku problém. Ale oni ji mezi sebou chtějí a když něco chtějí... další z netradičních upířin, která se nese na podbně atmosférické vlně jako jiné australské horrory té doby rozhodně nedělá žánru žádnou ostudu. Možná je trochu dlouhá a místy zmatenější než systém ústecké hromadné dopravy, ale kladů, mezi které počítám i vynikající herce (Henry Silva!), je přeci jen výrazně více. (22.05.2007)

Jediné co mi na filmu vadilo a to opravdu dost, byla přemíra naprosto nudných pasáží, které mě dokonale uspávaly až se jim to nakonec i povedlo a já si musel Žízeň pustit znovu, abych vůbec věděl jak to celé dopadlo. Tenhle fakt zřejmě i ovlivnil můj celkový pohled na film, protože zatímco oceňuji režisérovu kreativitu a scénáristův experiment fakt, že jsem se polovinu filmu dost výrazně nudil a nepomohl ani slušný hudební doprovod mi nedovolí jít v hodnocení moc nahoru. Tenhle snímek doporučuji vidět především jen fandům upířího žánru, nebo australské produkce, protože zbytek z toho asi zrovna dvakrát odvázaný nebude. (22.02.2010)