Let's Scare Jessica to Death

Nebýt evidentně sjeté Zohry Lampert a jejího, pravděpodobně záměrně, mimózního výkonu, tak by nebylo moc co kritizovat. I na tu bizarní hudební složku se dá zvyknout a vlastně se k tomu až nečekaně hodí. Ač má Jessičino poněkud nešťastné léto zdánlivě velmi rozumnou stopáž, tak díky pomalosti získáte dojem, že to mělo dobře tři hodiny. Což není výtka. Rozhodně se to však vyplatí vidět, jelikož tak skvěle ztvárněnou atmosféru nejistoty zda je to "tak či tak" (abych zbytečně něco nevyzrazoval), se nedaří navozovat zase až tak často. Respektive skoro nikdy. (13.07.2008)

Zajimava, neznama upirina, ktera stavi na dusive letni atmosfere a stupnovani neklidu, ktery se z postav postupne prenasi i na divaka. Ne kazdemu asi sedne pomale tempo a styl (ostatne neocekavam, ze by to krom mne v nejblizsich letech tady jeste nekdo jinej videl) , kterym je cely ten upirsky problem pojaty, ale ja si to vylozene uzival. je to jen takovy maly film, s dobrymi az vybornymi herci a nekolika zajimavymi napady, ale rozhodne stoji za pozornost. Dnes uz se takove horrory prakticky netoci. (25.12.2005)

Nevím, odkud čerpal informace autor obsahu, z filmu to však patrně nebude. Hlavní hrdinka totiž nepřichází do komunity mladých lidí, protože tam žádná taková není. Jessica, její manžel a jejich kamarád (mimochodem zvláštní trojice, že?) se stěhují z New Yorku na venkov, kde za poslední peníze koupili farmu. Snaží se utéct před shonem velkoměsta a zejména pomoci Jessice při její rekonvalescenci po propuštění z ústavu pro duševně nemocné. Na místě se potkávají s krásnou neznámou ženou, která tu dle svých slov přespává a nabídnou jí, že může zůstat... A velmi pomalu se začíná roztáčet kolotoč podivných událostí. Vražedně pomalé tempo a slušná atmosféra podivna, která mi nevím proč připomněla detektivky P. D. Jamesové. Až na několik zdařilých "scary" okamžiků (koupání Jessicy s Emily v jezeře či hrozivý futrál na basu pod schody) se ničeho horrorovějšího příliš nedočkáme, snad jen děsivý šepot, který slýchá uvnitř své hlavy Jessica, může vyvolat mrazení v zádech. Zde několikrát skloňovanou skřípavě třaskavou hudbu považuji spíš za otravnou a v tomto ohledu pak za přímo nesnesitelné obyvatele vesnice s jejich prázdnými úsměvy. SPOILER: Dostane se nám sice vysvětlení jejich podivného chování, ale nedaří se mi ztotožnit s představou, že po kousnutím upírem se z vás stane vypatlaný debil. Za lidovku. (07.02.2017)

Jessica je zajímavá tím, že střídá několik žánrů a z paranoidního příběhu o labilní hrdince, kterou pronásledují vidiny a slyšiny a neví, jestli jí hrabe, nebo opravdu viděla, co viděla, přechází do duchařiny (aspoň na mě tak většina filmu působila) a ve finále do upířiny. Je to pomalejší, ale má to dobovou i podivnou atmosféru, k níž přispívá ujetá hudba i obě herečky. (28.11.2021)

Mysteriozní příběh o Jessice. Jessica je magor, což zpočátku až tak nevadí. Jen ty vnitřní hlasy jí poněkud vadí. K tomu se přidá občasná vidina, ale jinak prožívá klidný život se svým manželem a přítelem na venkově, kde zakoupili rozlehlý dům. Zdejší obsah samozřejmě kecá, jeho autor film zřejmě vůbec neviděl. Jo a pak je tu ještě jedna dívka. Bledá zrzka, která nemá domov, a tak se toulá. Napětí mezi postavami pomalu narůstá (prosluněný sad mi připomněl Babiččin dům). Pomalu. Tak pomalu, že unavenější jedinec (jako jsem byl zrovna já) má co dělat, aby neusnul. Posledních deset patnáct minut se konečně rozjede a Jessica si uvědomuje, že sny a přeludy se stávají skutečností. Osazenstvo městečka je čímsi napadeno, obyvatelé se chovají divně a mají jizvy (kdo by si nevzpomněl třeba na Dagona). Nejednoznačný konec dává prostor vícero interpretacím. Atmosférická hudba upozorní diváka v pravý čas - pozor, tohle nevypadá dobře... Hodně komorní drama... (04.05.2017)