Můj milovaný vrah

Natočit pořádné giallo jo to je kumšt. My Dear Killer je kousek co se patří. Zápletka postupně pohltí a identita vraha ve mně skutečně vyvolávala do posledního okamžiku rozpaky. Napětí se stupňuje, až vše vyústí do skvělého závěru. Tonino Valerii zvládl své řemeslo na jedničku. George Hilton podává svůj zřejmě nejpřesvědčivější výkon a z Morriconeho hudby zamrazí. Nemám co bych dodal. (17.01.2013)

George Hilton, jedna z hereckých top celebrit žánru gialla, se v My dear Killer představil jako policejní inspektor a nelze nic jiného než jeho výkon pochválit. Na trochu delší délku filmu se příliš vražd nestane, no ale jedna je provedena vskutku luxusně, což pochvalu zaslouží také. I když jde inspektor stále po horké stopě, pocit rozvleklosti vyšetřování se u mne stejně dostavil, ale odhalení vraha ve stylu Hercula Poirota mne nakonec přesvědčilo hodnotit lehce nadprůměrně. Na filmu se podíleli oba klasici italského soundtracku, standardně výtečná je hudba Ennia Morriconeho, Bruno Nicolai dirigoval orchestr... (25.05.2009)

Spousta detailů nedává smysl, včetně samotné zápletky, scéna vraždy učitelky je na jednu stranu napínavá, na druhou totálně nesmyslná, ale asi je to nejblíž k Argentovi, jak se jaké giallo dostalo. Závěr ala Hercule Poirot je docela dobrá odchylka od klasického schématu. George Hilton je i s knírkem v roli vyšetřovatele fajn, zklame ale Ennio Morricone, jeho soundtrack je tu naprosto nevýrazný. (20.07.2022)

Inšpektor Peretti je povolaný k viacerým prípadom nevysvetliteľných vrážd. Avšak postupne obetí pribúda viac a viac a Peretti má pocit, akoby ho niekto alebo niečo prenasledovalo. Celkový dojem: Celkom dobrý giallo horor so slušnou dávkou sedemdesiatkovej atmosféry a zopár vrážd (tie sú bohužial mimo záber, teda minimálne bez gore). Herci predviedli celkom slušné výkony a to predovšetkým George Hilton, vedľajšie role sú síce menej výrazné, avšak pozerať sa na nich dá. U mňa si film zaslúžil počet 2 hviezd, tretiu si to rozhodne nezaslúži ale myslím, že z toho tvorcovia mohli vyťažiť aj viac. Moje hodnotenie: 45% (26.10.2017)

The Bird with the Crystal Plumage Daria Argenta svojim spôsobom stvorilo žáner, lebo po jeho veľkom úspechu sa roztrhlo vrece s giallo. Rok 1972 bol jednoznačne vrcholom popularity, kedy vyšli desiatky talianskych thrillerov s vrahmi s koženými rukavicami a s detským motívom. Mio Caro Assassino nie je ničím odlišný, na môj vkus je až príliš detektívny (finále je ako z Agathy Christie, kedy detektív vysvetľuje skupine podozrivých, medzi ktorými je vrah, čo sa stalo), bez podmanivého vizuálu či dráždivej erotiky. Ostáva tak len mysteriózna hudba na štýl Rosemary's Baby. (16.11.2020)