Spolu

Český Rain Man se docela povedl. Kdo sleduje Štěpána Kozuba zejména v rámci jeho skečů ve Třech tygrech dobře ví, že on se na retardované jedince téměř specializuje. Jedna z jeho oblíbených figur je ta šilhající a šišlavá postava v lentilkovém sáčku. S takovouto průpravou bych skoro řekl, že pro něj bylo snadné ztvárnit roli autisty Michala. Pro jiné herce by to možná byl nepřekonatelný oříšek. A ztvárnil ho na jedničku. Jeho matku hraje Veronika Žilková a mně strašně štve, že u ní jsou to takové záblesky toho co umí v té šedi kolem ní. Mezi dost často špatnými rolemi i neustálými prapodivnými výstupy v bulváru se zničeho nic objeví v něčem takovém a vysekne tam skvělou roli starostlivé mámy, která svojí lásku kompenzuje vyčerpáním až na samotnou dřeň. Její role byla poctou všem těm rodičům a hlavně mámám samoživitelkám, co s neskutečnou obětavostí pečují doma o své milované bytosti, protože dobře vědí, že v ústavu by se jim taková péče nedostala. Zároveň té extrémní péči, kterou si přístup k takovým lidem vyžaduje  obětují naprosto vše. Své osobní životy, své síly ubývající s každým dalším rokem jak nezadržitelně stárnou. A nad tím vším se klene ta nikdy pořádně nezodpovězená a o to hrozivější otázka - co s ní, nebo s ním bude až tady jednou nebudu... Kdo se o ně postará? Smekám před takovými rodiči a člověk by si to měl uvědomit vždy, když jeho omladina nefunguje dle jeho představ a on si zoufá, že si to tak nějak kreslil před jejich početím jinak. My co máme normální děti si nemáme nač stěžovat.  Kamilu janovičovou jsem mám dojem viděl poprvéa také do filmu v roli Michala, která chce pro rodinu to nejlepší, ale volí k tomu šílené prostředky zapadla úžasně. První půlka filmu je koncentrovaná deprese, v té druhé se začne konečně něco dít. Co bych filmu vytkl je nějaké zásadnější napětí, nebo absence nějakého většího dějového zvratu. Na stranu druhou když to dokoukáte, tak jste vlastně rádi, protože téhle už tak traumatizované rodině byste další porci neštěstí fakt nepřáli. Film určitě doporučuji k vidění už jen proto aby si člověk vážil toho co má. Dávám za 3 zlomené špagety. * * * (30.04.2023)

Už zpočátku filmu jsem si říkal, zda budu vůbec schopný sežrat Kozubovi roli duševně nemocného člověka, když spoustu jeho zdejších grimas, gest i výkřiků znám skrze dřívější vtipné skeče a role. A přestože snímek chce pojednávat o těžkostech soužití s člověkem, co má o několik koleček navíc, skoro ani v jednom momentě na mě nazapůsobil smutně a to já jsem z lidí, co řvou ve 23 letech i u animáků. Nakonec ode mě jdou pozitiva jen ke Kamile Janovičové, která by si po comebacku s Bambitkou mohla vydobýt ve filmech pořádné místo. [viděno na Netflixu 1.5.2023] (01.05.2023)

Režisérské duo Müller - Laňka si na první pohled ukouslo poměrně dost velké sousto, když se pustilo do příběhu jehož středobodem je člověk s mentálním postižením a ve výsledku to ustáli jen z části. Na jedné straně totiž mají výbornou Veroniku Žilkovou a podobně skvělého Kozuba, jejichž linka životem zkoušené, unavené, přesto stále odhodlané matky a postiženého syna funguje velmi dobře a nikdy nepřekročí hranici kdy by byla buď prvoplánovou dojičkou emocí, nebo naopak uječenou karikaturou. Na straně druhé je pak domů se navrátivší dcera Tereza, která má fungovat jako katalyzátor a hybatel děje, což ovšem funguje jen do určité míry. Divák se sice díky ní dozví něco z historie rodiny, ale její následná snaha vyřešit situaci kolem postiženého bratra (a v dobré víře tak pomoci matce) působí dost amatérsky a zjednodušeně, což má za následek, že finální dopad na diváka je prakticky nijaký. Celkem by mě zajímalo, proč se tvůrci rozhodli jít zrovna touhle cestou, je nicméně faktem, že se tím tak trochu střelili do vlastní nohy a shodili tím do té doby na české poměry nadprůměrné drama…70% (26.03.2023)

Silně lidský film plný vjemů, dojmů a emocí. Máte-li v domácnosti retarda, musíte pro něj učinit velkou oběť. Postižený Michal má ve svém mládeneckém věku myšlení desetiletého dítěte a jeho matka si nedovede představit život bez něj. Jeho sestra i přes averzi k svému bratrovi se po dvou letech odloučení vrací a rovnou se do uzavřené domácnosti nastěhuje. Konflikty a neshody na sebe nenechají dlouho čekat. Herecké trio Veronika Žilková a Kamila Janovičová vedené Štěpánem Kozubem předvádí velmi sugestivní herecké výkony. Kozub ve svých záchvatech vzteku si musel vyřvat hlasivky na maximum a rozhodně dokazuje, že do složité role vklouzl hladce. Film vychází ze zahraniční divadelní hry, kdy je to víceméně znát tím, že neopouštíme příliš často byt. Venek ale také má své zastoupení, i když Michal posměšky nesklízí, až na nenávistného trafikanta. V jedné fázi se ocitne postižený v ústavu, ze kterého ho nelze propustit, rázem následuje necitlivý střih a Michal je zpět doma. Vše proběhne bez potřebného vysvětlení. Výtky ke scénáři a střihu se tedy najdou. Rušivých elementů je spíše pomálu, takže divák se může postupem času ponořit do přívalu emocí a silných scén. A zajímavě rozhodně působí, jakým způsobem došlo k postižení. Vznikl tak hutný počin, kdy i český film má svého Rain Mana. 8/10 (11.03.2024)

Spolu je velka a hluboka sonda do lidskeho chovani v pripadech, kdy se do zivota priplete nejednoducha vec. Malokdo z nas si tuhle situaci dokaze predstavit. Proste to nejde. A taky proto je tak slozite hodnotit, jak kvalitne herci sve role odehrali. Vlastne bych mohl hodnotit jenom osetrovatelku v ustavu a pana Koptu. No, tvurcum kazdopadne moc diky za zpravovani tohohle tematu v tehle forme! (10.03.2023)