Poslední recenze (3 015)
Ucho (1970)
Nelehké téma o nelehké době, které na svých bedrech nesou téměř vždy stoprocentní Radek Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Mě ale další z reflexí těžkostí předchozího režimu zase úspěšně minula a to bez pomyšlení, že bych byl vůči této části českých dějin jakkoli zdrženlivý. Chápu tehdejší potřebu se těmto špatnostem věnovat, já jsem ale všemi těmi soudruhy přehlcen z mnohem odfláklejších, ale frekventovanějších děl a tady jsem ocenil spíš výborné technické zpracování než ústřední příběhovou linii. [viděno na Voyo 27.4.2024]
Rosemary má děťátko (1968)
Aniž to Roman Polanski před těmi více jak 50 lety tušil, stal se průkopníkem jednoho z mnoha subžánrů hororu a vytvořil kult, na němž jsem já osobně ani po takové době nezaznamenal jediný zub času. Naopak jsem se nechal hned ze začátku vtáhnout do toho nepříjemného činžovního domu, z jehož trpké a tajuplné atmosféry se mi až skoro ježily chlupy po těle. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych měl u filmu konstatně zvedlou tepovou frekvenci a to je znakem toho, že jsem stanul tváří v tvář poctivému hororu. [viděno na SkyShowtime 25.4.2024]
Cena svobody (2014)
Obyčejnému zpracování možná trochu nadhodnocuju, ale tomu ožehavému tématu z mnou tak obdidované Afriky a další odnože její těžké historie, která se bohužel stále promítá i do dnešních dní, musím dát za plný počet. Jak moc je zdejší příběh založený na pravdě (ujít bez úhony 1250 km východoafrickou savanou), nechávám na soudu jiným, já především cením, že se tvůrcům podařilo obsadit skutečné Jihosúdánce. I to je malicherná cesta ku pomoci jedné z nejchudších zemí světa. [viděno na Voyo 21.4.2024]
Poslední deníček (118)
Seriálová povinnost
Úderem dnešního dne skončila největší seriálová událost letošního roku a to říkám s naprostou jistotu, třebaže jsme teprve na přelomu prvního a druhého kvartálu a rok ještě zdaleka nekončí. Od Šóguna jsem měl nemalá očekávání už jen proto, že stanice FX nemá pověst jako jiné, kdy by točila jen jednoduché braky, ale naopak - z jejích rukou vzešly fenomény jako Zákon gangu, Fargo nebo Policejní odznak. Rovněž jsem také spoléhal na originální historickou podívanou z doposud nepříliš okoukaného Japonska a to vše se nám splnilo měrou vrchovatou. Do toho se do jedné z ústředních rolí podařilo obsadit největšího japonského sympaťáka, Hirojukiho Sanadu, kterého známe dobře už i z Hollywoodu (viz série John Wick).
Tím se snažím apelovat na to, aby se tahle minisérie dostala k co nejvíc lidem a i když si Disney+ ne každý předplácí, těch 239,- na měsíc by mohl dát, i kdyby viděl pouze 10 epizod Šóguna. Lehkou matematikou vám vyjde, že i tak uvidíte hodně perfektního obsahu za úplný pakatel a bude vás to stát jen o pár desítek korun víc, než kdybyste zašli do kina na braky jako Kung Fu Panda 4 nebo Godzilla x Kong: Nové impérium.