Fabelmanovi

Abych ve zkratce vysvětlil svůj problém s tímhle filmem, popíšu závěr, takže mírný spoiler, byť se z něj moc konkrétního o ději nedozvíte. Sam se dostane před jednoho ze svých idolů, režiséra Forda, který mu řekne, že horizont má být buď nahoře, nebo dole, ale nikdy uprostřed. Takže vy okamžitě víte, co bude posledním záběrem filmu. A ten poslední záběr přichází HNED V NÁSLEDUJÍCÍ SCÉNĚ. Ten film v sobě nemá překvapení, nemá druhý plán, nemá nic než to, co všechny postavy zřetelně (a často neúměrně artikulovaně, zvlášť když jde o děti) nahlas říkají. Je to jako koncept filmu, kde je vše na svém místě, ale ničím to neožije. Je to film, kde je horizont neustále uprostřed, krom jediného momentu, kdy je změna ohlášena a vysvětlena dopředu. Natočeno samozřejmě pěkně. 65 % (21.11.2022)

„FILMY JSOU JAKO SNY, NA KTERÉ NIKDY NEZAPOMENEŠ…“ Osobní (intimní) výpověď Stevena Spielberga, podaná jako rodinný drama, věnovaný sobě, rodičům a lásce k filmu. Citlivě ukazuje vše, co ho ovlivnilo, poznamenalo nebo inspirovalo. Film s duší velkýho filmaře s horizontem dole. Já prostě TYHLE filmy miluju!   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se sám sobě složit poctu. 2.) Miluju filmy.  /// Thx za titule „lordek“.                 PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (01.01.2023)

Pre mňa skutočný filmový darček... Natočiť v dnešnej predigitalizovanej dobe niečo na prvý pohľad tak jednoduché je pre mnohých asi na odpis. Nič nehovoriaci, záhadný a ani nijako zvlášť lákajúci názov Fabelmanovi... Už dlho sa mi nestalo, aby som tak zamilovane čumel a užíval si príbeh obyčajnej rodiny. Možno obyčajný, čiastočne autobiografický, ale rozhodne film, ktorý do budúcna dáva nádej, aby sme podobných filmov videli viac. Dúfam, že vyhrá Oskara a potom verím, že sa tak aj naozaj stane. Vytrel zrak mnohým marveláckym sračkám, ktoré už vlastne nekontrolovateľne okupujú kiná, akoby iní diváci ani neexistovali. Mám pocit, že posledné roky akoby filmové remeslo upadalo. Čím väčšie možnosti a lepšia technika, tým horšie filmy robíme a nie je priestor pre vznik takýchto skutočných klenotov. Spielbergovi sa posledné roky tiež nijak zvlášť nedarilo, ale vrátil sa ako kráľ. Malým veľkým filmom, ktorý je plný citu, emócií a lásky k filmu. Pre skutočných filmových fanúšikov vlastne povinná jazda. 100%. (15.01.2023)

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že mistr patosu Spielberg umí točit, jen právě ty emoce přepálené do komična mi na mnoha jeho filmech vadí. A ejhle, stal se zázrak! Fabelmanovi jsou noblesně emocionální, přitom to je to milý a dokonce i vtipný film. Z každého filmového políčka (dnes již tedy spíše z každého bitu) sálá radost z natáčení. Je neuvěřitelné, že někdo na prahu osmdesátky má mladickou svěžest a dychtivě vypráví o své lásce. Závěrečná scéna před studiem jako kdyby vypadla z filmu Woodyho Allena, vůbec bych nečekala, že mainstreamový režisér Spielberg je něčeho tak silně zavánějícího filmovou genialitou schopen. (02.01.2023)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)