BANGER.

Plné energie a agrese - v dobrém slova smyslu. Možná by to na konci nemuselo nabrat až takový formát over the top morality (ne ve smyslu "drogy jsou špatné", ale erbenovsky-antického osudového trestu za osobní transgresi), ale to vadí jen trochu. Mišík se pro roli narodil, ale opravdový objev je Marsell Bendig, kterého chci příště v hlavní roli, ne jen jako sidekicka. (06.07.2022)

Anděl Exit, verze 2.022. Stejně jako tehdy v případě projektu Vladimíra Michálka se kolem nového projektu Adama Sedláka vyzdvihuje jeho modernost a aktuálnost, byť s mnohým z toho lze polemizovat. Z pozice čtyřicátníka se nebudu vůči filmu od třicátníka o dvacátnících pouštět do hodnocení toho, jak adekvátní, nebo ne je zdejší vyobrazení étosu mladších generací. Nicméně je patrné, že spíše než jako autentická výpověď funguje "Banger" coby našlápnutý mix stylů a žánrových elementů. Sedlák intermediálně spojuje bezprostředně působící estetiku stylu devadesátkových post-Dogma 95 bijáků s dnešní zkratkovitou expresivností internetové audiovize, kde se také mísí domnělá autenticita s povrchní stylizovaností (i reklamní estetikou) s cílem co největšího efektu. Podobně pak v jednotlivých peripetiích sice vyzdvihuje reálná prostředí a osoby, ale spojuje je typicky žánrovým vyprávěním, opět evokujícím devadesátkové fláky z tradic tarantinovek a guyritchieovek. Také s těmi nejlepšími z nich pak sdílí nejen jejich zábavnost a dravost, ale také žánrovou schematičnost, jíž lze omlouvat naivitu a tezovitost v jednání postav. Z nedávných rozhovorů se Sedlákem sálá skepse, až dokonce vyhoření stran české kinematografie. Tím spíš ale "Banger" fascinuje nejen svou dravostí a sympatickou mimoběžností vůči aktuálním trendům, ale ostatně také jako vynikající komerční projekt, který se může chvástavě vydávat za alternativu. (06.11.2022)

Solidně syrový náhled na úzký vzorek současné mladé (nechvalné) generace. Přemíra zdlouhavých scén, slabší dramatičnost, také vkrádající se nuda a nesnesitelný zjev Sergei Barracuda kazí optimální zážitek. Na scénu vyrazí svérázná dvojice aktérů. Běloušek, pouliční drogový dealer, co má ambice prorazit v hip hopové hudbě, v provokativním textu svojí skladby chce všechny pomočit (používá k tomu mnohem ostřejší výraz) a nutně potřebuje BANGER (úspěšný písňový hit).  A vyfetovaný cigánek, co vyfetuje i trenky a má ambice hláškovat. Režisér Adam Sedlák oba dva hlavní protagonisty obsadil proti jejich typu. Adam Mišík se herecky snaží, jakmile ale zapěje, je po dobrém dojmu. Jeho popově zabarvený hlas se na hopera zoufale nehodí. Marsell Bendig, který nezapře podobnost se svým starším slavnějším bratrem Janem Bendigem, je spíše plážový typ, kterého si dovedu představit někde na letní zahrádce sát brčkem limonádu. A tady hraje drogově závislého, co nemá zábrany do sebe nacpat kdejaký pochybný prášek. Oba vytvářejí zajímavou i (tragi)komickou dvojici, která se ale nedostává vždy do prudce zajímavých situací.  Na dvě dobré a svízelné situace připadá větší množství zdlouhavých sekvencí, u kterých dost dobře nešlo udržet stoprocentní pozornost, jelikož se v nich nic podstatného neudálo, abych měl zpozornět. Film byl natočen na iPhone za rekordních 14 dnů a krátká doba vzniku vždy sebou nese určité riziko. Bylo by lepší, kdyby si režisér vše o něco více utřídil, následně pak vypustil/odboural některé zdlouhavé až přebytečné sekvence. Z vedlejších postav nebyla žádná moc zajímavá. Jen Anna Fialová, která nikdy nezklame, držela prapor diváckého zájmu. Extrémních scén bych čekal víc. Dalo by se napsat, že jsou jen dvě: Bendig vytasí na veřejnosti svého nepokojného oře z kalhot, profesionální pornohvězda Stacy Cruz ukáže neblahé následky užití extrémní drogy. Mnozí diváci budou mít potíže se snímáním filmu. Kamera protagonisty velmi často snímá/zabírá z bezprostřední blízkosti. Povedlo se tak ale navodit pocit jakési syrové autentičnosti, která film profiluje. Vznikl poměrně ojedinělý snímek, který sice ve mně nevzbuzuje touhu po opětovném zhlédnutí, určitě není určen ani pro divácké masy, ovšem coby netradiční výtvor české kinematografie relativně docela dobře funguje. 6/10 (07.03.2023)

"Tak co, buzeranti, budete něco kupovat?" Vida, nejlepší film, co jsem viděl v rámci letošní Letní filmové školy, jsem fskutečnosti popatřil až při cestě zpátky vlakem na tabletu. Docela signifikantní u snímku, který je natolik vytržený ze současného českého filmového kontextu. BANGER. provokuje mimo jiné svojí dějovou prostotou, nevěrohodnou naivní rytířskostí hlavní postavy tváří v tvář vlastní chybě i přeskakováním z komických dialogových výměn do naturalistických nočních můr rekreačního narkomana. Jenomže on vlastně ve všech těchto aspektech (jakkoli nevěrohodných optikou "normálního" světa) dodržuje tu současnou hip-hopovou mentalitu, která dokola omílá příběhy o dealerech se srdcem na správným místě, kteří se z nuly snaží vypracovat až na vrchol (který zde okupuje člověk, který působí, jakoby na sobě měl nataženou hlavu jinýho člověka a je to tedy castingově perfektně vybraná mentorská postava pro tenhle sureálnej rozbitej svět pod světem). Zároveň jsou si ale stále vědomi jeho pozlátka a mají svoje těžiště v realitě, ať už je to hood, family nebo hoe. Vyprávění BANGER.u si fantasticky dopomáhá v současnosti pro internetovou komunitu známými videovskuvkami a memy, které aktuálně dotvářejí kontext jeho světa, ale zároveň on pomáhá přežít zase jim do dalších let, protože internetové fenomény přicházejí a odcházejí, kdežto BANGER. tady s náma bude ještě dlouho, protože je to nakonec vlastně dost citlivá, výstižná a zároveň stylově radikální cesta pražskými 2020s, která narozdíl od mnoha jiných českých mladých filmů, jenom nepřejímá jazyk západní žánrové tvorby, ale je napřímo napojená na aktuální pražský noční zeitgeist, kdy je citlivá k mnoha jeho elementům. V tomto si ale pořád myslím, že srovnání s Refnovým Pusherem není kdovíjak na místě, protože ten se často odehrává ve velkých celcích zmáčené Kodaně, která je tak jedním z jeho nejvýraznějších prvků. Zde, i díky specifickým pravidlům pro natáčení na telefon, jsme stále uzamčeni ve velmi úzkém zaostřeném pásu, žádná scéna nemá prostorovou expozici a město zde je tak nepříjemně chaotickou, organickou masou. V neposlední řadě mě potěšilo tepání do přesluhujících pražáckých elit typu David Černý, Petr Novotný či Bruno Ferari, kteří jsou zde vykastrovaní na připitomnělý klub Pátečníků, který k čichání vlastních prdů potřebujou dvě géčka na večer, aby zapomněli jak nikoho relevantního nezajímaj. "David Černý vole, vypadá jak vandrák, vole dělal ty mimina." "Ty píčo more jaký mimina, co mi to tady řikáš?!" (02.08.2023)

Sedlák znovu zvedá laťku a nechává nahlédnout do zákoutí, o jejichž existenci nemá značná část společnosti ani páru. Chybí mu však to nejdůležitější, nezazní totiž žádný banger. Mišík ukázal, že je lepší herec než zpěvák, což nebylo tak těžké. Ještě větší dojem zanechal Bendig, jehož postava odlehčuje většinu scén. Sedlák měl opravdu štěstí, že našel jedinou cikorku v Čechách, která nefetuje, ale umí to zahrát. (05.03.2023)