Kým sa skončí táto noc

Noční bar kdesi ve Vysokých Tatrách jako jeviště, na kterém snad každý z hostů sehrává svou představu o vlastním životě za ideálních podmínek. Z jejich výstupů se přitom tkají dramata, která přesahují hranice této scény, a nejde jen o to, že tváře pod nasazenými maskami puchnou zítřejšími slzami. Více než nejrůznější nedorozumění zakládají trapnost těchto vysněných chvil improvizované dialogy, které zrádně obnažují to nejintimnější – jazyk. Hosté-herci (a vlastně i herci-hosté) úporně navazují dialogy, aby se horkými chvilkami probojovali do posledních vteřin noci, do samého svítání. Na jeho konci pak musí přijít velkorysé gesto – se zákonitostí, která je vlastní každé tragédii. (27.12.2022)

Ze začátku jsem měl z filmu dojem, že půjde o takovou vcelku příjemnou konverzační oddechovku. Postupem času atmosféra v tatranském baru poněkud houstne a můj dojem z filmu se měnil. Dost mi ve filmu nesedla postava rozhazovačného pijana. Furt jsem moc nechápal, jaké má pro své chování motivy a upřímně je moc nechápu ani po zhlédnutí celého filmu. Mnohem příjemnější bylo sledovat pány S. Dančiaka a M. Labudu, jak se více či spíše méně úspěšně snaží sbalit dvě české studentky. Ale i zde ve mě některá jednání dotyčných postav vyvolalo jisté otazníky a moc jsem se s nimi nedovadl ztotožnit. Celkově tedy ve mě film vyvolal poněkud rozporuplné dojmy. Atmosféra filmu je určitě silná, ale sama o sobě pro mě vynikající film vytvořit nedokázala... (22.03.2017)

Kým sa skončí táto noc je ekvivalentom tej prístupnejšej, komediálne ladenej odnože českej novej vlny. Tá slovenská je však vo všeobecnosti o niečo prístupnejšia. Samozrejme je otázne, či to takto diferencovať a nenazvať ju jednoducho československou. Nejaký belgický štýl by sme tiež nedelili na dve časti. Kým sa skončí táto noc pôsobí prirodzeným, autentickým dojmom a to aj z dnešného hľadiska. Voľné narábanie so scenárom a improvizácia tomu len pomohli, na druhej strane sa asi mnohí diváci budú sťažovať, že Lásky jedné plavovlásky sú vtipnejšie a ich scénky lepšie pointované. To síce sú, ale komediálnosť nebola Solanovým a Vichtovým primárnym cieľom. (07.11.2014)

Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. (03.12.2018)

Po vážném dramatu Boxer a smrť přichází Peter Solan se zdánlivě odlehčeným tématem. Na malém prostoru hotelové restauce se odvíjí banálně vypadající příběh. Všichni se chtějí bavit, seznamují se, tančí. Jak postupuje večer, odkrývají se nenaplněné sny, touhy, zklamání osobní selhání. Film má díky improvizovaným dialogům neuvěřitelně uvolněnou atmosféru, která se nakažlivě přenáší na diváka. Zvuk nalévajícího se Napoleóna vhání sliny do úst, příjemná hudba svádí k tanci. Atmosféra se mění skoro neznatelně a najednou je tu konfliktní situace, po předešlé pohodě není ani stopy. Mírně v pozadí, ale nikoliv upozaděna stojí barmanka, jako studnice vědění (co je který host zač), bar je přístavem, místem posílení, krátkých epizod před dalším vyplutím do sálu nadějí. Postava pijana a zároveň hostitele, který vyhledává kontakt, aby jej vzápětí odmítl a ponořil se opět do své samoty. Asi nejvíc si Solan vyhrál s mladou rozvernou čtveřicí. Když vezmu reálný věk herců, je všem něco kolem dvaceti, tedy období naivity a závislosti na rodičích mají za sebou, před sebou více očekávání, než může reálný život splnit. Pomyslný přelom začíná dobou placení, rozchodu domů a zavíráním baru. Okamžik odhalení, rezignace, únavy po nočním bdění. Velmi jemné provedení jak ze strany scénaristy a režiséra, tak i herců. (28.02.2015)