Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Co nastane, když se ředitelem orchestru stane hudební diletant? Katastrofa! Barnabáš Kos (J. Kemr) je člen symfonického orchestru hrající na ten nejméně podstatný nástroj – triangl. Svému okolí je známý svou uvědomělostí a často jezdí na brigády, konference a další akce, kvůli kterým ale pak zanedbává své hraní. Jednoho dne mu přijde oznámení, že se stal ředitelem orchestru. To považuje za evidentní omyl do doby, než mu samotné vedení sdělí, že pro ně je přesně tím pravým člověkem. I přesto, že je Barnabáš přesvědčen o své nekompetentnosti, nemá na vybranou, neboť proti rozhodnutí vedení jít nelze. I když Barnabáš získal novou funkci, v níž se jen horko těžko orientuje, stále hraje s orchestrem. Zde přichází na to, že mu s novou pozicí jdou všichni na ruku a ve všem mu vyhovují. Dříve nenápadný trianglista se naráz stává sebevědomým a neústupným inovátorem a opilý mocí začíná přetvářet orchestr podle svého, hodlaje uskutečnit svůj velký sen – sólo pro triangl… Satirickou komedii z roku 1964 podle povídky Petera Karvaše natočil režisér Peter Solan. Zcela otevřeně z ní zaznívá kritika tehdejších praktik socialistického Československa, ale také kritika lidského pokrytectví a pochlebování jako takového. Nemluvě o tom, jak dokáže moc změnit člověka. (Česká televize)

(více)

Diskuze

hippie2222

hippie2222 (hodnocení, recenze)

Musel jsem dvě hvězdy ubrat. Předně za předabování Kemra, který mu ubralo charisma. Celá jeho postava tak pro mě ztratila kouzlo. Pak za příšernou hudbu, kdy skoro nejlepším opusem byla sólová skladba pro triangl a zbytky orchestru, jejímž nastudováním Kosovo snažení vyvrcholilo :-). No a nakonec za neskutečnou míru soudruhování, kdy se soudruhem pomalu oslovovaly i hajzlbáby. Možná tomu tak v první půlce šedesátejch bylo, nevím, narodil jsem se až po sovětský invazi, ale lezlo mi to krkem a komedie tak pro mě byla příliš tísnivá a málo humorná. Taková trochu bizarní hříčka.

Reklama

Reklama