Trestanec

// Zatraceně, dejte mu tu hlavní roli v Zaklínači, tohle je neuvěřitelný. Bokem vynikajícího hereckého výkonu tu jinak máme hodně dobře poskládané vězeňské drama, které v klidu stihne odvyprávět jeden souvislý (a parádní) příběh, přičemž mu ještě zbude dost místa na to, aby oslnil i pár hezčími scénami (rioting rulez). V zásadě překáží jen linka s policajtem a možná bych vsadil na intenzivnější hudbu u některých pasáží, jinak ale slušnej žánrovej příspěvek, kterej rozhodně neurazí. 8/10 (29.07.2017)

Pre mňa lepšie ako som si myslel a každým ďalším prestrihom som hltal čo bude ďalej. Film začína v podstate v polke, čiže postupne odhaľujeme čo sa stalo a zároveň ideme v príbehu dopredu a musím povedať, že ten strih a celkové podanie filmu mi veľmi sadlo. Je to fakt kvalitne natočená dráma, nechýba atmosféra, napätie, príbeh, dobra hudba a aj Nikolaj Coster-Waldau zahral skutočne dobre a vyzerá, že mu to sadlo. Obľúbený soudntrack: End Credits. 85% - 4* (04.12.2017)

Pořádných dramat z vězení je poslední dobou ještě méně než hezkých prostitutek a o to více jsem příjemně překvapen, že se letos za oceánem urodila hned dvě. Brawl in Cell Block 99 na to šel více psychologicky a minimalisticky představil zrůdnou cestu k morálnímu ospravedlnění, Shot Caller je komplexním příběhem o velkém časovém rozhraní, kde sice najdeme více klišé, ale zároveň nás pozadí na zadek promyšlené narativní schéma, díky němuž film výborně graduje a nechává otazníky až k inteligentní závěrečné pointě. Vrstevnatý děj nijak nebrzdí nastolené tempo, naopak dynamicky rozvíjí motivace hlavní postavy a vytváří silný podklad pro finále, v němž se vyprávění stabilizuje na hlavní časové rovině. Vykreslení vězeňské hierarchie mi sice přijde trochu absurdní a tým detektivů nedostává tolik prostoru, aby situaci ještě více zdramatizoval, ale jinak hodně cool záležitost s hodně cool Nikolajem v čele. (03.12.2017)

Po nevídaném nářezu s Vaughnem se mně do dalšího standardně "muklovského" opusu nechtělo. Dal jsem filmu druhou šanci. Dvakrát jsem to totiž vypnul. Ne, ten film na mě nezafungoval, nezapůsobil. Je to prostě pořád ta samá odrhovačka z vězení, nápravných zařízení a káznic. Jenže to by se snad ještě vstřebalo, kdyby film měl normálního, podotýkám normálního herce, který by ze mě neučinil Maguu, vyluzujícího huronský smích, pokaždé když ten šašek vplul do manéže. Už jen to jeho namaskování, kterým se podobal na Asterixe, hledajíc ve věznici Parmské svého Obelixe, mě neskutečně iritovalo. Naposledy jsem se takhle zasmál u Tombstone Jasonu Pristleymu. Nikolaj Kostěj Valdauf - chlapče, ty jsi ten nejúděsnější herec všech dob. To takový Jeff Wincott, Michael Dudikoff a spol. by hrdě obstáli v čekané na Oscara. Jediným řešením je kontaktovat specialisty na retuše, vygumovat ho z filmu, nahradit ho normálním a zdatným hercem. Ke všemu se mně film ale ani nijak nelíbil a nebavil mě. Bohudík, stejný osud stihne i Wind River a Sněhuláka Huhuláka. Pokud se nestane zázrak. 4/10 (22.10.2017)

Vězeňské filmy mám rád a proč už jsem to psal dříve mnohokrát. Delší čas už jsem žádný neviděl a tak jsem byl docela natěšený, když se mi do zaměřovače připletlo tohle. První půlka byla celkem zajímavá, protože se v ní prolínaly poslední okamžiky vězně těsně před propuštěním a poslední okamžiky spořádaného chlápka, který po oslavě s alkoholem v krvi usedá za volant své káry. V polovině filmu se ty dva zdánlivě různé osudy spojí a divák s údivem zjišťuje, že ten vymydlený nagelovaný pracháč s fungující rodinou je ten samý teď už notně pokérovaný fousáč s obrovskými bicáky opouštějící zdi věznice. Potud dobrý. Jenže venku se borec začne chovat dost divně a vlastně si uvědomíme, že se choval divně i v kriminále. Já tam nikdy nebyl a doufejme, že tamní společenské uspořádání nikdy nepoznám. Věřím navíc, že v USA to asi leckde vážně není jako na Mírově nebo Ruzyni... Že tam fakt mají partičky Asiatů, Afroameričanů, Mexikánců a ty drží pospolu stejně jako venku na svobodě v ulicích a vedou spolu regulérní války o vliv a moc bez ohledu na mříže a dozorce s brokárnama. Náš muž na můj vkus příliš rychle přistoupil na pravidla hry. Neprochází žádnou katarzí, záplavou výčitek, nehroutí se ač by se to od slušného člověka očekávalo. Chce přežít a tak jak zvíře v aréně plní příkazy tlupy slepě a poslušně bez náznaku myšlení. A tomuhle jsem prostě nevěřil. Ačkoliv konec filmu se dá lehce předvídat, nekončí to nakonec tak špatně jak jsem se bál. Hrdina prostě pochopil, že odsouzením jeho dosavadní život skončil a tak za sebou udělal tlustou čáru. To ale neznamená, že to zabalil. Naopak, teď nespoután konvencemi civilizované společnosti žít teprve začíná.... Bavilo to, ale místy jsem tomu moc nevěřil. A jelikož pohled na bicáky a trapézáky s vytetovanou nacistickou symbolikou mne moc na rozdíl od jiných zde komentujících nerajcuje, budu se držet při zemi a dávám za 3 převezený AK47 z Afghanistánu. * * * (06.05.2022)