Labyrint

Když jsem byla malá, věřila jsem tomu, co mi říkali. "Maminka má vždycky pravdu." Když jsem byla větší, tak to trochu nabobtnalo. "Maminka a paní učitelka mají vždycky pravdu." A teď jako velká znám pravdu, úplnou pravdu. "Maminka, paní učitelka a váš vydavatel komiksů mají pravdu." Labyrint jsem neviděla už hodně dlouho. A jak mi vydavatel dál radu, jak si zlepšit den před čtením knižního prequelu, ráda jsem ho poslechla :) *** A teď k filmu. Bacha na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit. Hlavně když jste v bubertě. Potom toho můžete litovat. Třeba když si přejete, aby vašeho brášku odnesli skřítci. A ono se to stane. Musíte ho potom přece zachránit! Ale k tomu bude muset Sára nejdřív změnit hodně věcí v sobě. Pochopit spoustu věcí. A hlavně, projít labyrintem. *** Vizuální stránka je dokonalá. Nechce se mi psát dodatek "na rok vzniku". Protože tohle je jenom důkaz, že film můžete natočit i bez prostříhání hodiny skutečného materiálu a padesáti hodin materiálu před zeleným plátnem. Je to krásná čistá filmařina, užila jsem si každou minutu. Stejně jako hudební stránku. To je klenot! *** Snění je fajn. Ale občas musíte prostě dospět. A potom snít jinak... (02.11.2020)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)

scenár napísal najmladší z členov legendárnej skupiny Monty Python Terry Jones, ktorý je na rozprávky expert a táto sa mu naozaj podarila. Ktovie, ako by to dopadlo, keby sa bol chopil aj réžie (pretože aj takéto zručnosti ovláda) aleb ak by sa režisérskeho postu zhostil dokonca sám pán ďalší Terry "exPython" Gilliam, skôr ako optimistická a roztomilá rozprávka by to dopadlo ako šialený ohňostroj bizarností duchom podobný horroru. Dopadlo to však aj tak dobre - ako inteligentne postavená a obrazovo a vizuálne nesmierneinšpiratívna a pestrofarebná rozprávka na ktorej sa okrem drobných divákov, pre ktorých je primárne určená, pobaví aj človek dospelý, lebo občasný čierny-humor, pythonovský sarkazmus a roztomilosť niektorých postavičiek stojí za to. Celý čas mi však nejako nesadla Bowieho 80´s hudba, ale človek sa dokáže zmieriť a vyrovnať s čímkoľvek. (26.08.2006)

Holčička, nebo přesněji slečna, v neskutečném skutečném, neskutečně skutečném nebo možná skutečně neskutečném světě zachraňuje svého bratříčka, kterého se chtěla zbavit, ze spárů někoho, koho chtěla milovat. Díky dobové módě víme o všech koulích, které má hlavní záporák k dispozici, pouze o těch čarovných jsme si však jisti, že jsou jen mýdlovou bublinou. Přiznejme si, že to trochu trikově zastaralo. Děj není nijak složitý, vlastně je až zarážející, jak lineárně přímočarý mravoučný dej dokázali zaplést do složité konstrukce proměnlivého labyrintu. Ale kritizovat něco tak roztomilého a příjemného, to by nebylo fér. (15.02.2014)

Na první pohled "zastaralé" fantasy, které naše zhýčkané oči digitálními efekty nemusí na první pohled uchvátit, je protkáno záhadným kouzlem levitujícím kolem magického Davida Bowieho. Celá tato záhadná aura, za kterou se jisto jistě nezasloužil pouze Bowie, je právě to něco těžko definovatelné, co chybí spoustě aktuální fantasy produkce. Kouzelně pohádkový příběh plný dobrodružství se může pyšně rovnat Nekonečnému příběhu. (25.03.2016)