Muž, který spadl na Zemi

Keď som videl film ako 14ročný, bol som z neho priam nadšený. Pred pár rokmi už vo mne ale tento dojem nevyvolal. Je to paradox, pretože ako mladší som ešte nechápal všetky súvislosti a myšlienky filmu. Asi je to tým, že podľa mňa film trochu viac zostarol, ako mali tvorcovia v úmysle. Každopádne je táto postava priam stvorená pre Bowieho, je to asi najlepší mimozemšťan v kinematografii. Pre scifi fanatikov je to povinnosť. (18.06.2012)

Tak tohle je trochu jiný E.T... Film se zcela specifickou a fascinující atmosférou, která ale určitě nemusí být každému blízká. Nicolasi Roegovi se podařilo natočit film (ne poprvé ani naposled, nicméně v tomto případě asi nejsilněji), u kterého se prostě nedá jednoznačně rozhodnout, zda jde o strašné sci-fi béčko a nebo vynikající artový snímek. Triky jsou občas trochu směšné, celkově to působí tak nějak low-budgetově (jiná planeta = lidé ve stříbrném se prochází po poušti), všichni hlavní představitelé a představitelky se ukážou nazí - což není vždy dějem opodstatněno a působí to samoúčelně. A ještě navíc tam David Bowie, sice charismatický, ale přeci jen neherec, pobíhá jako mimozemšťan za zvuků elektrické hudby. To je jedna stránka mince. Ale zároveň jde o velmi pozoruhodné, dojemné a originálně natočené podobenství o tom, že kdo je nějak výjimečný, špatně v tomto světě průměrných dopadá... Mně se to vlastně dost líbilo. (13.05.2014)

Jako zrcadlo pozemského soužití lidských bytostí je tento Roegův film jistě „přijatelný“ (obzvláště sdílí-li divák režisérovu pesimistickou a naturalistickou představu o deformování silné individuality prostředím, do něhož je vržena), naopak scény uvádějící do mimozemského časoprostoru jsou pouhým rámem (nejen tím, že neodráží, ale i proto, že uzavírají, vymezují). Jistě, nepoznaný (snad i nepoznatelný) svět nelze odrazit, ale je možné nechat cosi nedopovězeno, otevřeno, obzvláště je-li hlavním hrdinou právě mimozemšťan (jehož každý krok dopředu doprovází ohlédnutí). Příliš mnoho slov a obrazů může hledajícího izolovat a právě zde moc prostoru pro tázání nezbylo – jistě, ve prospěch úžasně imaginativních scén, polarizujících svou vyprahlostí a žíznivostí hojnost Modré planety. Přesto mne mrzelo, že film uzavřely (jakkoliv podnětné) teze, nikoliv otázky. Snad by nakonec stačilo alespoň zproblematizovat mimozemskost návštěvníka, prosytit zachycené scény hlubší senzuálností (diferencovanou od té naší, pozemské, pětičlenné), tj. niterněji personalizovat celé to vyprávění o cestě za vodou, které skončilo u vody ohnivé. Sledovat duši a nerentgenovat, neanatomizovat tělo (a když už, pak ne tak bezprostředně, fyzicky, ale snově, na hranici vědomí). (02.02.2011)

Davida Bowieho jsem jako herce znal doposud pouze z filmu Dokonalý trik, kde ztvárnil (podle mě neuvěřitelně působivě) roli Nikoly Tesly. Když jsem se tedy - v souvislosti s jeho nedávným úmrtím, které mě hodně rozlítostnilo - dozvěděl o existenci tohoto filmu, který podle všeho není moc známý, zatoužil jsem ho hned vidět. Ačkoli jsem ho zhlédl s nemalým zájmem, nedá se úplně říct, že by mě nějak přehnaně nadchnul. Osobně mi to přišlo jako strašný psycho - a navíc mi bylo líto, že tam nezazní žádná Bowieho muzika, kterou jsem tam (asi naivně) čekal. Co je zde hodně zběsilé, je střih, a přesun mezi jednotlivými místy v ději tak není úplně dokonale srozumitelný. Ten film je podle mě prostě moc velký bizar na to, aby se z něj kdy mohl stát kult, ačkoli jeden nikdy neví a na anglické Wikipedii film za kultovní skutečně označují. Vzato kolem a kolem, někomu může tohle netradiční sci-fi drama sednout, a osobně si myslím, že to rozhodně není špatný film, ale za sebe to řadím k těm filmovým počinům, které je lepší sledovat s nějakým tím povzbuzovákem v krvi (ostatně Bowie v době natáčení jel na kokainu, jak jsem se dočetl). To pak i ty 2 a půl hodiny (téměř) hned jinak utečou. (03.03.2016)

Experimentální, pomalu plynoucí, "tripové" a artové (hlavně ve vzpomínkách a představách), "lidské" sci-fi drama o návštěvníkovi na naší planetě, jenž buduje bohatý konglomerát, aby mohl postavit raketu a vrátit se domů k rodině. Hrozně moc odcizené atmosféře snímku pomáhá "mimozemskost" hlavní hvězdy, mladého Davida Bowieho. Po slušně funkčních cca 2/3 nadchází podivná, nedotažená a celkem psycho třetina poslední ("v domácím vězení"), která mi výsledný dojem docela pokazila. Nebo to celé byla jen alegorie na to, že alkohol a televize (a láska a důvěřivost) stejně veškeré úsilí (i "člověka" samotného) nakonec nevyhnutelně zničí? (28.11.2016)