Veselé Vánoce, pane Lawrenci

Nevěděla jsem jak ohodnotit a co napsat o panu Lawrencovi hned po kouknutí, každopádně je to ale velmi zvláštní film z vězeňského prostředí. Především teda kvůli tomu, že nejde o obyčejné vězení a ani nejde o takový ten běžný tábor pro válečné zajatce, protože zajatci a dozorci pochází z výrazně odlišných kultur a podle toho taky vypadá jejich střet. Rezervovaní britové vůbec nedokáží pochopit některé praktiky japonských věznitelů a japonci zase aplikují svoje zásady a zvyky na brity a automaticky od nich čekají jejich dodržování, jak kdyby to měla být i pro ty brity úplně samozřejmá věc a mezi tím vším stojí plukovník Lawrence, který jako jediný z britů umí japonsky a zná obě kultury dobře, jenže jeho snaha o nějaký kompromis je prostě marná. A záhy do tábora přijde i major Jack Celliers, který se odmítá podřídit čemukoli, což vlastně rozjede celý ten hlavní střet filmu. Takhle to možná vypadá jako normální vězeňský film, ale jak to dopadne s Jackem Celliersem a Johnem Lawrencem je tu dost jiné než v těch běžných vězeňských filmech a hlavně docela zvláštní, protože v takovém tom standardním vězeňském filmu jde často o útěk, ale tady je to spíš o tom jak se kdo vypořádá sám se sebou a to ještě v konfrontaci s úplně odlišnou mentalitou japonců, kteří udávají pravidla. Film běží dost takovým poklidným tempem a zaměřuje se spíš na určité scénky a charaktery a vůbec ten způsob vyprávění je spíš východní než západní, i když je to především příběh západních lidí. Každopádně některé ty scénky jsou hrozně působivé a to zvlášť ten konec, který je překvapivě civilní a není tak teatrální, jak by to člověk čekal od nějakého běžného filmu s takovýmhle námětem. Tomu napomáhá dost obsazení filmu, které pěkně sedí k postavám a ti tři hlavní herci, Tom Conti, David Bowie a Takeši Kitano, se dokázali se svými postavami ztotožnit velmi dobřem, což určitě napomohlo působivosti "otce vánoc" a závěru filmu :). Takže zábava, ale náročná na vcítění se do děje, protože je to stejně nepřístupné jako vzájemný vztah britů a japonců v tomto filmu. (19.04.2011)

Tři hvězdy za Bowieho a vynikající námět. Jinak jde o dost divně, záběr od záběru, natočený film – Ošima se držel „roviny M*A*S*H“ – přičemž smysl pro humor není nahrazen ani autenticitou snímání, ani čímkoliv jiným. Furyo nechce být věrným portrétem zajateckého tábora, ale není ve svém celku ani halucinací a i z rituálu má jen okamžiky. Scény jako „zajatci vycházejí z polní nemocnice“ anebo „zajatci v podvečer zpívají hymnus“ jsou doplňovány zjevnými nešikovnostmi dramaturgie, jako když v epilogu Lawrence přijde za Harou do cely smrti, přátelsky zavzpomínají na „stará dobrá léta“ (a „vánoce“) v táboře, kamera záběr seshora a Lawrence opět odchází – úplně bez invence, plní pouze funkci „co se vlastně stalo s postavami“… Navíc – oproti Bowiemu se mi projev Toma Contiho jako Lawrence fakt nelíbil – takové papučové anglo-americké nic; Alan Alda hadr. Film tím způsobem „záběr od záběru“ hodně trpí – a nudí… Proč to Ošima točil? Vypadá to jako by si někde v notýsku odškrtával povinné scény. Stín nudy leží pak i na lepších stránkách filmu – na synťákové hudbě z osmdesátek (ta to posunuje z žánru historického filmu směrem k postmoderně), na některých Bowieho extempore (kytkojed) a retrospektivách, ale především na fantastických scénách s filtry. Sám jsem to shlédnul zejména kvůli v Strach a chvění citované poslední táborové scéně a ta opravdu stojí za to! – kdyby si Ošima uvědomil, že tohle není pepř na pečínce, ale pečínka sama, mohlo to vypadat jinak. (24.08.2011)

Zaujímavá (ne)japonská snímka, na ktorú sa dá dívať z viacerých uhlov. Ako vojnový film síce čisté a celistvé, ale vyše polovicu stopáže až príliš idylické a okato nereálne, najmä čo sa vyobrazenia vzťahu medzi Lawrencom a velením tábora týka. I napriek občasným silnejším momentom ako citované vynútené spáchanie seppuku je to jednoducho mierne a v mnohých smeroch naivné - alebo vážne niekto verí, že situácia v japonských zajateckých táboroch skutočne vyzerala takto, a všetky priestupky sa vyriešili rozhovorom s veliteľom? Druhá polovica v tomto smere naberá na obrátkach a po aktívnom zapojení Jacka Celliersa do deja sa situácia vyhrocuje, ale i keď sa tak oficiálna synopsia tvári, k nijakej systematickej drezúre nedôjde. Zato dôjde k niečomu inému.... a to nás posúva k druhému možnému pohľadu na film. Ako dráma o strete rozdielnych kultúr je to už niečo iné. Pôsobivé, uhrančivé a veľmi nevšedné dielo pozorujúce zárodky priateľstva i konflikty medzi britskými vojnovými zajatcami a japonskými dôstojníkmi s príklonom k západnému štýlu rozprávania, zaujímavou hudbou a hereckým koncertom ústrednej štvorice David Bowie - Tom Conti - Rjúči Sakamoto - Takeši Kitano (s občasným intermezzom v podobe Jacka Thompsona, ale v dobrom). Takmer lyrické zobrazenie vojny pomocou osobných vzťahov, myšlienka prechovávania nepriateľstva voči národu, nie jednotlivcovi a kontrast čiernej a bielej v udalostiach, konaní a vnútre samotných postáv. Kitano sa svojej role chopil tradične s chuťou (ten chlap je magor! :-D), Sakamoto má azda najrozporuplnejšiu a vnútorne najrozorvanejšiu postavu, Conti je prosto parádny, a Bowie... nemám slov. Výsledné dojmy veľmi dobré, určite si to pozriem ešte raz, ale v pôvodnom dabingu. 80% (23.04.2014)

Na mně moc artovní (snad) záležitost vtisknutá do prostoru bambusových plotů zajateckého tábora pro spojenecké vojáky na Jávě po pádu Singapuru. Bylo tam pár silných momentů, ale celé mi to těžko drželo dohromady - nebo jsem na to zkrátka koukal ve chvíli, kdy se mi moc nechtělo myslet. Navíc Bowieho nemám rád ani jako hudebníka, ani jako člověka (už jen po vizuální stránce), takže mi tento jedinec - navíc v hlavní roli zcela nesedl. Jsou i lepší filmy o střetu kultur. (31.07.2011)

(Febio Fest) Na tento film jsem se těšil. Konečně něco z druhé světové bez nácků a Cyklonu B. Jenže ono je to tak uzoufale natahované a o ničem. Nemohl jsem si pomoci. Zachránila to beseda s producentem, která byla sice též povětšinou nudná, ale s dvěma velice zajímavými příběhy. Na role vyhublých a různě zpotvořených zajatců si dali inzerát, na který přijali asi 220 lidí. Naprostá většina z nich však byli feťáci, a tak jim dvě stovky z nich na letišti zatkli a na natáčení měli k dispozici pouze zlomek původního komparsu. A závěrem přidal příhodu o poznání depresivnější - jeden ze členů štábu (Japonec) hned první den natačení spáchal sebevraždu, protože se mu nedařilo film nasvítit tak, jak by si představoval... Drsné... 50% (16.03.2013)