Teorie létání

Nádherná, vtipná a emotivní romance, která je vskutku hodně netradiční. Moje velká oblíbenkyně Helena Bonham Carter je v roli postižené dívky, která už netouží po ničem jiném než přijít o panenství, naprosto vynikající a v podstatě to samé mohu říct i o Kennethu Branaghovi v roli životního ztroskotance, který se o ní stará. Po psychologické stránce velmi zdařilé, charaktery obou postav jsou vykresleny opravdu moc dobře. Celé je to takové roztomilé a hravé, ale Greengrass dokáže diváka řádně sejmout i emocionálně (důkazem budiž možná nejlepší scéna prolínající Richardovo "vykrádání banky“ a Janino setkání s gigolem). Po Bournově mýtu je tenhle milý a nenápadný filmeček dalším jasným důkazem Greengrassovy režijní suverenity. Do budoucna na něj hodně spoléhám. 70 - 80 % (29.08.2005)

Teorie létání naštěstí netrpí neduhy mnoha moderních filmů a nenatáhla prolog na půlhodinu filmového času. Nerozebírá důvody rozchodu Richarda a jeho přítelkyně, neukazuje život Jane před tím, než skončila na vozíku, nepředstavuje nám osamělé hrdiny v nespočtu nedůležitých situací. Místo toho dává hlavní dvojici dohromady už v páté minutě a tím nabízí dostatečný prostor pro to, o čem tenhle film má být nejvíce: o rostoucím přátelství mezi dvěma odlišnými lidmi, kterým v životě cosi schází. Až doposud si nemůžu stěžovat. Bohužel s pozitivem zvaným "rychlý start" přichází i negativum s označením "stejně rychlý konec". Možná je to jen můj problém, ale jelikož byla Branaghova postava v průběhu děje líčena jako nemužná, tápající a hledající smysl života, jsem čekala, že u něj bude docházet k postupné, pozvolné proměně. A zrovna, když jsem vrchol (vlastně spíše rozjezd) tohoto vývoje očekávala, přišel náhle konec. Toliko k záporům. (Ačkoliv sami si můžete přidat další, které mě tentokrát tolik neobtěžovaly, jako například předvídatelnost, nedostatečná "dojemnost", nevýraznost, neoriginálnost.) Pro mě totiž tentokrát vyhrávají pozitiva zvaná lidskost, radost ze života, dospělost a výborné herecké výkony se subjektivním podtextem "Ken Branagh, will you marry me?" (01.11.2011)

„Film o sexu, penězích a tělesně postiženém člověku.“ Podobných příběhů vznikly desítky, jen málo z nich ovšem oplývá takovým puncem nevšednosti. Teorie létání je oproštěna od veškerých romantických znaků: Ona chce hlavně přijít o panenství, on je svolný k vykradení banky, ani jeden si příliš neváží života. Scénář má mnoho trhlin, převážně logického rázu (odkud bere Richard peníze?), režie Paula Greengrasse je obyčejná a film tak navzdory nosné myšlence a jisté snaze jít proti konvencím příliš nevybředává z průměru. 65% (06.01.2007)

Vyloupení banky pro získání peněz na zaplacení ztráty panenství postižené dívky? Paul Greengrass a romantická komedie? Helena Bonham Carter bez korzetu? ANO ANO ANO! Smícháním těchto ingrediencí vznikne kouzelný, ba až téměř pohádkový (pohádkový ovšem ve smyslu pohádek H. Ch. Andersena) příběh s koncem, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Já osobně jsem se teda nechala naprosto emocionálně strhnout; trnula jsem při scéně, kdy Jane pomocí svého mluvícího přístroje žádá Richarda o pomoc, ustrašeně jsem téměř nedýchala, když Jane zůstala vyfiknutá sama s gigolem a plna euforie jsem prožívala létání na Richardově handmade letadlu... (29.10.2006)

Nevšední filmový zážitek prodchnutý posmutnělou atmosférou. Nevím, co se mnohým komentujícím nezdálo na výkonu Heleny Bonham Carter, ale podle mého skromného názoru zahrála naprosto famózně. I když je příběh poměrně snadno předvídatelný, díky notné dávce cynismu a opravdovosti nemůžu říct, že bych se nebavil. (22.10.2011)