Szegénylegények
Beznádejní
The Round-Up
Režie:
Miklós JancsóScénář:
Gyula HernádiKamera:
Tamás SomlóHrají:
János Görbe, Zoltán Latinovits, Tibor Molnár, Gábor Agárdi, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras, János Koltai, István Avar, Lajos Őze, Rudolf Somogyvári (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Beznadějní se odehrává v 60. letech19. století. Tehdy byl hrabě Gedeon Ráday pověřen likvidací zbojníků, kteří se na venkově schovávali po povstání vedeném v roce 1848 Lájosem Kossuthem. Snímek sice čerpá z konkrétních událostí, ale Jancsó a jeho scenárista Gyula Hernádi si nekladli za cíl zobrazit historickou skutečnost. Jejich dílo můžeme chápat jako metaforu mechanismu represivní moci, tvůrcům jde především o zachycení konfliktu svobody a nesvobody, vztahu utlačovatele a utlačovaného. Beznadějní rozehrávají do své doby zakázaná témata vzpoury, politického teroru, vnitřního útlaku, manipulace i masového fanatismu a vyrovnávají se tak v alegorické podobě s bezvýchodností systému své doby. Jancsóův filmový jazyk je značně osobitý a leckdy těžko srozumitelný. Režisér nezapře své výtvarné založení. Neskutečně dlouhé záběry komponuje s neobvyklou přesností, která prozrazuje dopředu důkladně promyšlenou střihovou skladbu. Všechny sekvence jsou obdařeny obdivuhodným dynamickým napětím, jež evokuje ústřední pocit beznadějnosti. Jancsó pracuje velmi specificky také s filmovým zvukem: úsečné dialogy střídá hrozivě dlouhé ticho, míšení zvuků s ruchy mručení davu či dupotu koní získává leckdy rozměr hudební skladby. Beznadějní ve své době šokovali filmovou veřejnost a světu byla jejich prostřednictvím objevena maďarská kinematografie, která konečně přestoupila ohraničení národní uzavřenosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Poučný a a svým způsobem a ve své době i značně šokujicí film z doby útlaku z šedesátých let minulého století, který nastal v Maďarsku, po potlačení národního povstání s kvantem násilných scén. Jako například ta, s nahou ženou v Tereziánské uličce, jíž vojáci svými pruty nemilosrdně zmrskali. Ta snad pak tuším svůj trest záhy nepřežila.? Film jako takový se zaobíra a nám všem ukazuje uzavřený svět vězeňské pevnosti a naprosto otevřeně zachycuje krutost a mučení (pytle na hlavě, pouta, železa, pochody stále dokola ve zdech věznice), kdy jsou proti sobě štváni vězni kteří jsou nejdříve zdánlivě propuštěni a pak záhy ze zálohy nemilosrdně zastřeleni. ()
Konec mě hodně překvapil, ta podlost ... Nečekala jsem, že císař Franz Jozef I. byl takový krutovládce. Ovšem, vzhledem k době vzniku filmu, to mohla být také metafora. Jen 10 let předtím proběhlo v Maďarsku krvavé povstání a zasáhla sovětská vojska. Film je těžký, ale dobrý. Koho zajímá historie a politika, měl by těch 95 minut obětovat. ()
Ani Beznádejní nevniesli štipku nádeje do prehliadky stiahnutých filmov. Viem, že ide o známy a dobre hodnotený film. Časť komentátorov ho prirovnávala k Pahorku, iní ku Kladivu na čarodejnice. Mne to chvíľu pripomínalo udavača Heydrichových atentátnikov Čurdu, ale to trvalo iba chvíľu. Janczóov film ma zaujal z výtvarnej stránky, ale dôraz na výtvarné a minimalistické poňatie so sebou priniesol aj minimum atmosféry, takže nezriedka nudil. Ani záverečné rozuzlenie nič na celkovom dojme nezmenilo. ()
Pokud vás přímo nebere téma Kossuthova maďarského povstání, těžko vás může Jancsóův film oslovit po stránce děje. Na to je vyprávění málo sevřené a místy značně rozvleklé. Beznadějní stojí ale za vidění ze dvou důvodů: kvůli perfektním širokoúhlým kompozicím a kvůli tomu, že film funguje jako dokonalé podobenství zrůdnosti fungování totalitních režimů a jako obraz jeho represivních nástrojů a praktik. ()
Beznádejní sú klasickou ukážkou aktualizácie historickej témy. V šesťdesiatych rokov mali Maďari ešte čerstvé rany a prostredníctvom komunizmu dostávali rany ešte nejaké to desaťročie. Beznádejní mi atmosférou a uzavretosťou prostredia trochu pripomenuli Lumetov Pahorok. Ten je však o niečo dejovejší a v postavách sa dokážeme bez problémov orientovať. V prípade Jancsovho filmu tak tomu nie je. Ak by ste sa ma spýtali po každej štvrťhodine, kam sa posunul dej, asi by som mal problémy s artikuláciou. Ak by ste sa ma spýtali na zábery a ich komponovanie, spomenul by som ich na každú minútu jeden. Miestami veĺmi kruté, miestami poetické, ale podobne ako pri spomínanom Pahorku stále veľmi dusné. Rozdiel medzi maďarskou krajinou a Saharou pri takýchto podmienkach nemusí byť až tak razantný. ()
Reklama