Kdo to tam zpívá

Rok 1941, autobus do Bělehradu a jeho bizarní osazenstvo. Škála nejrůznějších lidských typu ve stísněném prostoru (hojně využívaný trik k odhalení skutečné osobnosti postav – viz. Kalamita Věry Chytilové), neustále vzrůstající nervozita kopíruje zjitřenou válečnou atmosféru, závěrečný výbuch násilí a nesnášenlivosti uvnitř autobusu pouhou projekcí začátku náletů venku. Metoda humorného podání vážného tématu (smích skrz slzy) – velmi typické pro jugoslávský film. Humor blízký ztřeštěnosti Woody Allena („Autobus staví jen ve stanici. Další je 200 m daleko. Musíte tam doběhnout.“) (15.11.2005)

(2x) ,,Propisi su propisi!" Tedy jo, předpisy jsou předpisy. Co se však může stát, když tenhle výrok řekne právě ten, kto předpisy právě porušil? Poměrně bláznivá a hodně svérázná komedie na cestách autobusem po balkánských polích a lukách. Inspektor, muž s puškou, cikánští muzikanti, živelní mladomanželé v svatebním šatu, bývalý vojenský důstojník, farář... a v koutě chlívek s růžovými prasátky! Krásná to sbírka pasažérů, která sama o sobě slibuje dávku plnou absurdního humoru i nepředvídatelných situací. Relatívně pohodová nálada filmu se postupně mění, když do této cesty zasáhne v pozadí přítomná 2. světová válka. Na film se možno dívat taktéž jako na existenciální podobenství o skupince náhodných lidí, jejichž osudy náhle spojil čas a prostor. Pro mne osobně krásný filmový zážitek z balkánské province, v ojedinělém stylu, který se bez diskuze dá nazvat tragikomedií. --------- ,,Jsme snad na stanici, že nastupuješ?! Autobus zastavil... ale ne kvůli tobě! Zastávka je o 200 metrů níž, tak si tam zaběhni. Možná to stihneš." :-) (100%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour 2018: 30 dnů se světovou kinematografií) (15.03.2018)

Myslím, že o tohle se celou dobu snaží Kusturica, kdyby teda tak bolestně neklouzal po povrchu. Ve zdánlivém bezčasí srbského venkova projíždí zrezivělý autobus, v němž se městnají typizované postavy – šmelinářský průvodčí pro kterého jsou předpisy svaté, ale to neznamená, že by si nemohl bokem přivydělat. Jeho hloupý syn. Moralista, který se pohoršuje nad ostatními i ve chvílích, kdy se měl zamyslet jen sám nad sebou. Pár čerstvých novomanželů, kde ženich touží po domově a nevěsta po dálkách a dobrodružství. Světácký zpěvák, který se snaží dívku se závojem velkoměstem a dobrodružstvím svést. Veterán a lovec. Nemocný, který je při sebemenším nebezpečí nakažení vykázán do bezpečné vzálenosti. Dvojice cikánských mladíků, kteří celý příběh korelují svou nakažlivou písní, … Nesourodá společnost je uvězněna v dopravním prostředku a z rutinní cesty do Bělehradu se stává malá Odyssea, během které se charaktery jednotlivých postav schematicky vykreslují a satira kumuluje. Je totiž první den války, napětí mezi cestujícími houstne a vše spěje k tragickému konci nejen pasažérů, ale přeneseně i celé společnosti. (12.02.2013)

K tomuto filmu mne navedl tchán, který se jednoho dne rozpomínal na postarší jugoslávské filmy, a jeden z nich, který vychvaloval do nebes, byl i tento. S Jugoslávskou tvorbou jsem doposud neměl žádnou zkušenost, tak jsem k filmu přistupoval velmi obezřetně, nicméně nutno přiznat, že veškeré mé obavy byly liché. Starý autobus a panoptikum různorodých postav v kontrastu k prostředí těsně před druhou světovou válkou. I když si chvilkama divák říká, že víc už toho přece být nemůže, stejně autoři vymyslí další bejkárnu. Asi nejvíc jsem se řehtal u scény, když si mladí manželé odskočili do lesa plnit manželské povinnosti, a zbytek účastníků zájezdu je po sleduje poschovávaných za stromy. Když jsou šmíráci prozrazení, tak ještě mladým manželům vynadají z nestydatosti. I přes smutný konec bych tuto skvělou komedii určitě doporučil jako hlavní program do všech těch moderních StudentAgency, aby si lidé vážili toho co mají :) (14.11.2012)

[3,5*]     "Že sa nehanbia!" "Pred kým?" "Pred nami."     Poriadne divoká a poriadne bláznivá jazda autobusom, ktorý tu je akousi alegóriou celej juhoslovanskej spoločnosti na rozhraní dvoch epoch. Sú v ňom ľudia rôznych generácií, rôznych typov a rôznych názorov (tí s protinemeckým postojom a aj takí, čo Nemecko bezvýhradne obdivujú). Film nemá hluché miesta, počas celej dĺžky výborne zabaví ("Umri, ty bastard!") a súčasne aj dáva podnety na zamyslenie. Výborným nápadom je rámcovanie príbehu dvoma cigánskymi muzikantmi, ktorí slúžia ako jeho rozprávači, rozprávajúci svojím podmanivým spevom (tá pieseň, ktorú spievajú, je krásna a veľmi chytľavá).     "Pane, je moje jediné dieťa, prosím, nevie sa o seba postarať." "My sa o neho postaráme!" (14.11.2023)