Kdo to tam zpívá

Toto poznáme dobre z tunajšej klasickej kinematografie. Rázne (nielen) dedinské figúrky, ktoré zásobujú divákov vtipnými komentármi a sú zaujímavé komickosťou svojich jednoduchých charakterov. Lenže vidieť juhoslovanský road movie z druhej svetovej vojny je predsa len taká rarita, že by bola škoda si ju nechať utiecť. Poteší herecké duo z Klamného leta 68, kde stvárnili otca a syna. Aj z tohto hľadiska je sledovanie súčasného juhoslovanského filmového klubu na STV 2 zaujímavé, opakovanie hercov, spoznávanie nových režisérov a tém, ktorým sa tamojšia kinematografia zaoberala a snáď ešte zoberá. 70% (14.05.2014)

Ne a ne. Z byvalej SFRJ /Socialistickej Federativnej REpubliky Juhoslavia/ mam fuckt stale najradsej filmy Kusturicu, a tento "super" film mi ani omylom nic nehovori. Nechapem ten "super genialny" zmysel pre humor a tu kopu vtipnych situacii tuna - a ani ich nechcem pochopit. Cesta autobusom z A do bodu B je fajn, ale nic sa dohromady nedeje, len prazdne tlachanie a radoby pokusy o "humor". Takze zas a opat z balkanskej produkcie ostanem verny len filmom Kusturicu. 30 % (13.05.2014)

Nesmál jsem se, spíš mi chvílemi šel mráz po zádech. 1) U nás téměř neznámý neobyčejně kultivovaný snímek se stal v Jugoslávii pojmem ihned po uvedení 1. ledna 1980. Dnes je snad nejcitovanějším balkánským filmem. V roce 1996 filmoví akademici Jugoslávie (AFUN) zvolili snímek za nejlepší srbský film za období 1947 - 1995._____ 2) Spoiler. Komentátor gaborovicmario na IMDb zajímavě vykládá smysl filmu (parafrázuji): Autobus představuje hromadu veteše, která se jen stěží prodírá zaostalým Srbskem. Postavy představují různé sociální skupiny a třídy. Hádky mezi nimi jsou běžné a typické, Srbové jsou známí pro neschopnost harmonického soužití a maloměšťáctví. Mlčící babka vzadu v autobuse představuje Smrt. Poslední výstřel padá z jejího úhlu pohledu. Každá postava odhalí své špatné stránky: zpěvák - svůdník, naivní ženich, budoucí zkažená nevěsta, hrdý válečný hrdina, nonšalantní lovec nebo přísný průvodčí, který okrádá cestující. Jen cikáni navzdory své chudobě a společenské marginalizaci nakonec přežijí._____ 3) Zaujal mě 33letý režisér Slobodan Sijan, 30letý scénárista Dušan Kovačevič (narozený, věřte nevěřte, ve vesničce Mrdjenovac - Мрђеновац) a Miodrag Kostič (harmonikář a vynikající cikánský zpěvák, neplést se současným podnikatelem, prý nejbohatším mužem Srbska)._____ 4) Mimořádně informativní stránku o filmu doporučuji prostudovat samozřejmě až po zhlédnutí snímku._____ 5) Snímek byl natáčen v největším evropském pískovém terénu Deliblatske Peščare (poušti) ve Vojvodině, kde je asi 300 km2 písku. _____ 6) Výstižný koment: Marigold._____ 7) Sviće zora u subotu / dan doleće iz daljine / siromasi ovog kraja / čekaju da sunce sine / jooj /_____ Za Beograd, firmom Krstić / upravo se narod sprema / sve razloge za put ima / samo sreće valjda nema / nema joooj /_____ Nesrećnik sam od malena / od sve muke pesme pevam / voleo bih majko mila / da sve ovo samo snevam / jooj /. (30.04.2015)

Rok 1941, autobus do Bělehradu a jeho bizarní osazenstvo. Škála nejrůznějších lidských typu ve stísněném prostoru (hojně využívaný trik k odhalení skutečné osobnosti postav – viz. Kalamita Věry Chytilové), neustále vzrůstající nervozita kopíruje zjitřenou válečnou atmosféru, závěrečný výbuch násilí a nesnášenlivosti uvnitř autobusu pouhou projekcí začátku náletů venku. Metoda humorného podání vážného tématu (smích skrz slzy) – velmi typické pro jugoslávský film. Humor blízký ztřeštěnosti Woody Allena („Autobus staví jen ve stanici. Další je 200 m daleko. Musíte tam doběhnout.“) (15.11.2005)

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku... (29.12.2007)