Smrt v této zahradě

Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)