Na mě se můžeš spolehnout

Vcelku průměr po všech stránkách s výjimkou herectví ústřední trojice a určitého milého humoru. Jenže právě herecké výkony deklarují, jak průměrný je zbytek a na nadprůměr celku to prostě samy o sobě nevytáhnou. Jinak příběh ze života a film mi atmosférou trochu připomněl pocit z filmu Co žere Gilberta Grapea. Jo a občas mi přišlo, že osmileté děti jsou vlastně všichni tři... Ale tak už to v životě někdy chodí - k některým věcem člověk musí holt dospět. (14.08.2010)

Nevím proč, ale mám zde stejný problém jako při sledování Tamara Drewe. Opět krásně vykreslené poklidné ospalé městečko, ve kterém jakoby chcípl pes, skvěle načrtnuté postavy, ale zde je to co mi nesedí. Všechny postavy jsou zdeformovaně pokřivené. Takže tu máme osamělou matku malého syna, která podvádí svého snoubence ze svým šéfem, který má manželku v 6 měsíci těhotenství. Její bratr se životem brodí bez cíle a snahy někam zapadnout, tak jen znepřijemňuje osudy těch, které ho protnou jeho cestou životem...Vím, že nikdo není dokonalý a lidé mají svá slabá místa, ale zde postupně vystupují jen záporné vlastnosti a já jsem ten, co hledá u lidí většinou to dobré...Hold jsem naivní snílek.... (23.05.2011)

Žánrově by sice film odpovídal nejvíce dramatu, ale vážnější je spíš jen začátek a pak mírně konec, jinak jde o docela dost pohodovou podívanou. Ta navíc nabízí i sem tam nějakou tu úsměvnou situaci a především se plně spoléhá na sympatické a výborně hrající představitele sourozenců, tedy Marka Ruffala a především Lauru Linney (přesně v takových rolích ji mám nejradši). Musím ovšem zmínit i malého Roryho Culkina, kterého jsem sice měl možnost vidět už v jiných 3 filmech, ale teprve tady dostal větší příležitost a nutno dodat, že mě mile překvapil (celkově se casting velmi vydařil, třeba takový úvod s dětskými protagonisty, kteří se velmi podobali svým dospělým protějškům, což bohužel normálně není ani zdaleka pravidlem). Za mě to budou solidní 4*. „Co jsi mu už o tátovi řekla, Sammy?“ – „Nic moc. On ví...že o jeho tátovi nemám žádné vysoké mínění. Ví, že už ho nechci vidět. Nechci o něm nic vědět a ani s ním cokoliv dělat. Ale snažím se být aspoň trochu neutrální.“ (28.08.2014)

Cesty sourozenců Sammy (Laura Linney) a Terryho (Mark Ruffal) se sice rozejdou, ale srdci jsou stále nablízku. Po letech se Terry vrací zpět do rodného města, a Sammy jej vítá s otevřenou náručí. Sama se ale nachází v těžkém období - vychovává syna Ruddyho, její nový přítel jí sice nabízí sňatek, ale sama neví jestli jej miluje a navíc dostává nového šéfa, arogantního Briana (Matthew Broderick). I když se jí Terry snaží pomoci, jeho trochu naivní pohled na svět a pokazit vše na co sáhne udělá své... Na tento filmeček se doporučuji dívat, jen pokud vás nic netrápí. Pak si budete .. ehm ...užívat radosti a starosti obyčejných lidí v obyčejném americkém zapadákově. Film nemá žádnou velkou zápletku, ale Kennethu Lonerganovi se podařilo vše natočit s takovou jemností a citlivostí, že to vůbec nevadí. Pomohlo také skvělé herecké obsazení, Laura Linney jako obvykle úžasná, dvojice Mark Ruffalo a Matthew Broderick vždycky potěší (mimochodem při filmu jsem si vzpomněl na další film kde hrají oba pohromadě, a teď koukám že Margaret je také z pera Kennetha Lonergana), ještě tak dát o něco větší prostor Joshi Lucasovi a budu spokojený stoprocentně. Celkově jde ale o velmi příjemnou podívanou... (31.01.2013)

Malý/velký film. Přesně tak by se dalo Na mě se můžeš spolehnout charakterizovat. Minimalistická formální stránka, která se spoléhá na pár lokací typického amerického zapadákova, které pro ni představují rodinný dům, místní bar a pár podobných míst, slouží pouze jako doprovodné kulisy pro děj, který taktéž nehýří závratnými peripetiemi, ale sleduje jedno malé rodinné drama. Režisér Kenneth Lonergan se spolehnul hlavně na sílu hereckých výkonů. Ano, ať už příjemně civilní Laura Linney s Markem Ruffalem jako odloučení sourozenci, přes samotného režiséra v malé roli reverenda až po naprosto excelentního Roryho Culkina (Znamení ). Tito všichni doslova ženou film dopředu, s jehož vyprávěním si režisér nedělá žádnou hlavu a nejen díky dobrému spádu jednotlivých situací, které často šperkuje tím nejjemnějším humorem, ale i díky samotné obsahové náplni filmu toto nenápadné a přesto velmi působivé dílko uteče bez sebemenších problémů jako voda a za sebou zanechá v divákově mysli velmi zřetelnou stopu, jejíž dopad bude mě osobně v hlavě ještě dobrou chvíli znít. (12.07.2005)