Fire

Deepa Mehta sa nadherne vyhyba tradicii Bollywoodu a ide si svojou cestou postupnym odkryvanim pravej tvare Indie. Homosexualita je v indickej kulture tabu a milovat cloveka rovnakeho pohlavia neprichadza do uvahy. Vynikajuce zobrazenie kvitnucej vasne dvoch osamelych zien tuziacich po laske nie je ani nahodou gycove ci neoriginalne. (02.01.2012)

Komorný príbeh z Indie idúci proti prúdu typických Bollywoodskych trhákov. Deepa Mehta si vyslúžila doma povesť jednej z najkontroverznejších režisérok a jej filmy sú v mnohých častiach Indie zakázané. Príbeh dvojice žien, ktoré v mužskej spoločnosti prebudia túžbu po dotyku a nehe jedna k druhej, nie je o lesbickom vzťahu ako sa môže zdať, ale o duši, ktorá túži milovať a byť milovaná. Mužský svet je tu prezentovaný ako niečo nechutné, hlúpe, nevskusné - zatiaľ čo ženský je plný nehy, smiechu a bezprostrednosti. Film nemá veľké dramatické scény. Rovnako ako život indických žien aj tento príbeh má presnú líniu s ktorej jediné vybočenie je rozvrátenie tradícií na konci - čo je rovnako podané veľmi stroho. Koniec koncov, kto z mužov čaká, že sa im vlastná žena vzoprie aj keď sa správajú ako hovädá? Jadro príbehu tvoriaci príbeh o ohni a vládcovi, ktorý prepadne láskou k druhej žene aj napriek oddanosti prvej je prepojením tradičného spôsobu vnímania rodiny a toho nového - ktorý prináša moderná spoločnosť. Nie dokonalé, ale po všetkých stránkach citlivé a ľudské. (29.06.2013)

Další snímek podporující motivaci k poznávaní toho, co doopravdy chci. Nejen v zásadních věcech, ale i v každodenních maličkostech. To není vždy snadné zjistit. Zdá se, že přetvářka je i v Česku společensky přijatelnější nežli upřímnost. Ale zjišťuji, že laskavé sebepřijetí je nakonec skutečně příjemnější pro mne i mé okolí :-) (29.09.2021)

Důležitější než vztah dvou žen (pro který hindština ani nemá výraz), je žena ve vztahu ke slovům jako tradice, tolerance a svobodná volba. V tom má velmi blízko k závěrečnému dílu režisérčiny trilogie "Water". A jsou to i stejná slova, která vedla až k výhrůžkám smrtí a k tomu, že tato výjimečná trilogie nemusela být vůbec dokončena. (18.01.2008)

"Jsme tak svázáni zvyky a rituály... Někdo jen musí stisknout moje tlačítko... Tlačítko označené "tradice" a začnu reagovat jako cvičená opice." Hrozně rád bych věděl, zda vůbec a kolik se toho v Indii v tomhle ohledu za těch dvacet let od natočení filmu změnilo. Dneska má spousta lidí plnou hubu tradic a zvyků, ale i oni s sebou mohou nést zlo, i v té zdánlivě čisté a krystalické podobě (třeba manželství). A není to tak dávno, kdy podobnou podobu měly ony tradice a zvyky i u nás (a v myslích některých přetrvávají dodnes). Protože tohle vlastně není ani tak film o lesbách, tohle je film o negativní stránce tradic, zvyků, předsudků, povýšenosti a mužské nadřazenosti. Tohle není film o dvou ženách, které se do sebe zamilují, ale o tom, kam je dožene mužská debilita, zabedněnost a nadřazenost. Další z filmů, na které se mi nedívalo vůbec příjemně. Ale velmi zvláštní v tom, že mě na 110 minut učinil ženu. Protože jsem se jí cítil být více než mužem. Protože prakticky pokaždé, když v tom filmu promluvil muž, zvedal se mi kufr a styděl jsem se za to, že jím jsem sám. A ten neskutečně silný závěr, to už jsem řval jak želva. Deepha Mehta mi svou tvorbou dává pěkný kouř. Ale aspoň to trochu vyvažuje obsazením, protože jak Shabana Azmi tak Nandita Das jsou ve svých rolích famózní. (19.12.2015)