Pozor, bandité!

Příběh o banditech, plný chlapské cti, přátelství, zraněného srdce a lásky. Strhující drama, kde mě síla příběhu přinutí toho banditu nebo spíše ty bandity prostě a jednoduše milovat, plakat s nima v okamžících jejich největší bolesti, obdivovat je za jejich zasádovost a nezapomenout na ně. Na ně, na lidi, kteří neuhli před žádnou ránou osudu i když mohli. Neuhli, protože se uměli kouknout pravdě zpříma do očí a byli na tolik silní, že dokázali nést i ty nejbolestivější následky za své činy. (06.11.2008)

BANDITA, mužský rod: zločinec, žije mimo zákon. Viz: apač, gangster, gauner, hrdlořez, loupežník, lupič, ničema, padouch, raubíř, šmejd, zloděj, zloduch, žhář.... Nějak mi sice přestává být jasné, proč Claude Lelouch až v tolika svých filmech vyloženě souzní se zločinci všeho druhu, staví se na jejich stranu a s takovou láskou o nich vypráví coby obyčejných lidech, kteří jen propadli svému „řemeslu“. Až ho zpětně trošku (při vzpomínce na jednu linii v Celém jednom životě teprve) začínám podezírat, zda se ve svém mládí, než začal filmařit, náhodou nepohyboval pár let v podsvětí, nepoznal vězení nebo se alespoň nespřátelil s pár lupiči. :o) Ale musím uznat, že je to opět dost neotřelé a v nejedné scéně i nečekaně příjemné a zábavné, ačkoliv sám jsem si tento lehce sentimentální film ze života banditů ani napodruhé neoblíbil tolik oproti Šťastnému novému roku a k hlavním postavám z řad podsvětí jsem si i přes některé ušlechtilé záblesky nevytvořil nějak vřelý vztah. Asi na tom dost má podíl i Jean Yanne, který oproti Venturovi ze zmíněného filmu (nebo třeba Noiretovi, jehož tady svým plnovousem trochu připomíná) neměl pro mě coby charakterní herec bůhvíjaké charisma, pak také je tento příběh víckrát rámován i vraždami. Na druhé straně ta atmosféra sálající v kontrastu k tématu obrovskou pohodou, do níž mě dostala už skvělá úvodní písnička Patricka Bruela, má na svědomí, že mě celý film opakovaně bavilo sledovat, Marie-Sophie L. je půvabnou princeznou ze špatného rodu a já zůstávám u původního hodnocení. U mnoha jiných režisérů by slabší 4* se 75% mohly znamenat výrazný úspěch, možná i úplný strop, od Clauda Lelouche takhle u mě vypadá film z té nejslabší třetiny jeho tvorby. S výjimkou pěkného tematického věnování filmu Jeanu Gabinovi s jednou písní a pár útržky z novin, rádia, televize ani není tak mnohavrstvý, jak jsem u pana režiséra zvyklý. [75%] (14.10.2023)

Gabin je mrtvej. Bez něho už dobrou detektivku nenatočí... A přece. Po francouzsky dojemný pohled na osudy ušlechtilého bandity, který tvrdí, že takových není, kořeněný neokázalou filmařskou vynalézavostí, jakou se na podobně naivní bijáky běžně neplýtvá. Přesvědčivá ukázka skutečnosti, že romantický a afirmativní film nemusí být nutně kýč. Jako pozvánka do jednoduše krásných Lelouchových příběhů přesvědčivé. (16.11.2016)

Nádherný příběh, z kterého dýchne stará Francie. Časové předěly jsou rámovány událostí, která dojala Francii. Jako obvykle se projevila Lelouchova záliba v hudbě, jak jinak tedy připomenout Jeana Gabina než jeho písní Maintenant Je Sais. A já už teď také vím, Lelouche opět natočil dojímavý, silný a plnokrevný příběh. (15.05.2013)

Překrásný příběh o lidech, kteří se mezi sebou nijak závratně mezi dobrem a zlem neliší. To, co dělá tenhle film tak nádherným je ale jeho přirozenost. Jean Yanne filmem prochází s naprostým přehledem, respektem k postavě, který následně mám i já. Příběh se totiž tak pěkně rozplétá, že bez dechu musím sledovat každou další sekundu filmu. A ten poslední záběr? Ten na závěr filmu udělá tu pravou tečku za jedním, zajímavým, životním příběhem. Přirovnal bych ho k pocitu, kdy sedím na lavičce u moře, vlny šplouchají o skály a v dáli zapadá slunce. Nekonečná chvíle osobní radosti. (31.12.2011)