Susana

Za búrlivej noci utečia zmyselná Susana ( Rosita Quintana ) z nápravného ústavu a dostane sa na haciendu zámožného dona Guadalupeho ( Fernando Soler ). Od prvého dňa svojim chovaním poblázni všetkých mužov a znepriatelí si ženy. Príbeh je systematicky stavaný až k melodramatickému finále. Škoda, že predvídateľnému. Je zábavné sledovať postupné rozkladanie fungujúcej rodiny a Luis Buñuel si dal na tomto veľmi záležať. (31.05.2012)

Mladší muž s knírem, mladší muž s hustším knírem (prvních dvacet minut mi splývali) a starší muž s knírem jsou sváděni ženou bez kníru. Melodrama non plus ultra. Pitomé, ale chytře zrežírované. Buñuel šetří záběry, jako by na takovou látku ani nemělo smysl vyplýtvat víc filmového materiálu, muže charakterizuje jejich majetkem (důtky, pušky, knihy), ženy dělí na hloupé a frivolní. Je toho dost, co dokázal do filmu ukrýt, aniž by jej učinil nesrozumitelným pro milovnice a milovníky žánru. Nejsou si akorát jist, zda-li je Susana tak vtipná díky jízlivému humoru režiséra, nebo šlo jenom o jízlivý smích připraveného diváka na místech jsoucích totálně over-the-top. 60% (27.02.2012)

Jeden z Bunuelových mexických snímků, je jakousi reakcí na typická mexická melodramata (Mexičani s ohnivým pohledem, rozvášněné dámy, dramatické střety soků v lásce). Bunuel tento žánr využívá k rozehrání situací, které ve výsledném celku parodují postupy melodramat. Toho dosahuje hlavně poslední větou filmu, ve které je celé, značně realistické a dramatické dění filmu označeno za sen, přičemž kýčovitý konec je pro hrdiny tou pravou realitou. Výtečný snímek, který bude bavit ještě za mnoho a mnoho let. Možná právě s nástupem všech možných telenovel by dnešní soudný divák našel pro tento film pochopení. (09.10.2004)

Jeden z mých oblíbených režisérů mě opět nezklamal. Jednotný prostor velkého statku, několik postav s jasně a jednoduše načrtnutými charaktery, parádní femme fatale, která pošle tři muže proti sobě. Tragický konec se zdá být neodvratný, ale u Buňuela nikdy nevíte... Moc hezká je i úvodní scénka z polepšovny, kde v noční bouři nechybí netopýr, krysy, pavouk nebo stín mříže jako kříž. Opravdu vysvobodil Bůh Susanu z polepšovny? Škoda, že hlavní herečka není trochu známější, určitě by si to zasloužila. (26.05.2023)

Buñuelovy "mexické filmy" jsou nejen poplatné své době a místu vzniku, ale je v nich možno vyčíst mnoho z toho, čím se zralý či pozdní Buñuel bude zabývat ve svých vrcholných filmech, a v podstatě i to, co si tom či onom myslí. Mohou složit jako adrianina nit při průchodu buñuelovským labyrintem, který bych už velice nerad nazval surrealistický. Téma tohoto filmu není původní.ani nemá konečný tvar, "kdo ženě slouží, ďáblu slouží" je asi jeho nejstručnější charakteristika. Je jen dobře, že později se Buñuelovi podařilo všechny zjevné triviálnosti (např. obrazem vyjádřený monolog "odhalování ramen") spíš postmoderně něž surreálně odbourat na úkor náznaků, podnětů, metafor, synekdoch apod. a tím do svým filmům "dostat" nejen svoji originální režisérskou genailitu, ale i způsob myšlení zkušeného starce předávajícího své zážitky i poučení svým... to whom it may concern. (11.12.2014)