Šedá zóna

Jedná se o skutečný příběh z 2. světové války. Pojednávající o povstání ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Uvidíte zde těžký život v tomto táboře i chladnokrevnost hlídačů, kteří na lidi zde zavřené pohlíželi spíše jako na obtížný hmyz. Nebo na prašivou zvěř nejodpornějšího druhu. Tohle nejde dlouho popisovat. To se musí vidět... (12.11.2012)

"Spalovači mrtvol", kteří se této práce ujímají ve snaze zpříjemnit si životní podmínky a v naději na prodloužení života, ale zároveň mají i svědomí, a přestože si alibisticky opakují, že kdyby to nedělali oni, dělali by to jiní, se pokusí o vzpouru. Neotřelé téma, ze kterého se dalo hodně vytěžit, ale nevytěžilo. I když má film silné okamžiky (vzpomínka jednoho z věznů, který do pece musel nastrkat postupně celou svou rodinu .... Dívka, která přežije plyn a pro "spalovače" se stane jakýmsi symbolem a zároveň ohrožením), má i velmi špatný "židovský" kompars - žádné slzy, zoufalé pohledy, únava po transportu, jen apatické znuděné výrazy. Slibovaný Steve Buscemi se objevil na pár minut, Harvey Kaitel byl slabý jak čajíček, ale kdo mě překvapil hodně příjemně byl David Arquette. Na každý pád snahu točit filmy na tato témata jen vítám. (24.09.2005)

Některá témata jsou natolik závažná, že by měla fungovat i při průměrném zpracování. Mít navíc k dispozici Steva Buscemiho, Harveye Keitela a řadu dalších známých a kvalitních herců a nenatočit silný biják, to už zavání velkým selháním. Přesto si nevybavím film z prostředí koncentráku, který by na mě působil tak jalově. Takový Brynych nebyl žádné režisérské eso, ale jeho Transport z ráje, ač se neopíral o silný dramatický děj a z produkčního hlediska byl skromný, dokázal působivým reportážním způsobem zachytit všední život lágru a odjezd transportu tak, že Šedou zónu zřetelně překonává. V Nelsonově snímku mám dojem nepochopení pravidel fungování světa za ostnatým drátem. Dialog velitele lágru s vězněm, který mu oponuje, je jak z jiné planety. Srovnávání motivu přežití plynové komory z mrazivě působivého Saulova syna s podobnou scénou v Šedé zóně mi vyznívá až rouhačsky. Šedá zóna neumí prodat filmové charaktery, vypravěčsky je toporná a rychle zapomenutelná. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2018)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Zlovestné dunenie krematória mi v hlave bude blúdiť ešte hodnú chvíľu. Film posobí rovnako desivo a depresívne v scénach, ktoré ukazujú viac, než by ste chceli, ako aj v tých, čo neukážu vôbec nič a orientujú sa prevažne na sluch. Výborní herci sú pre podobné filmy samozrejmosťou a tento nie je výnimka. Pre mna najpôsobivejší (hlavne záver) a najdrsnejší film z druhej svetovej vojny. Nebudete môcť zaspať... (12.11.2004)