Rozpaky kuchaře Svatopluka

Bohužel jeden z těch seriálů, kde zhruba od poloviny každý další díl sráží celkový dojem. Od zpočátku normálního, sympatického a lidového kuchaře se postupně stává uvědomělý soudruh vedoucí, jehož charakterové klady jsou už značně předimenzované a nevěrohodné. Z prvních pěti hvězdiček jsem tak postupně došel až s bídou ke třem a i to jen kvůli zajímavým záběrům normalizačního pohostinství na "nejvyšší úrovni", které tehdy běžný člověk mohl jen sotva znát. (25.07.2017)

Kinoautomat je unikátní a výjimečný československý vynález Radúze Činčery, který ale dostal (těžko v tomto případě však napsat neprávem) mediální tvář Miroslava Horníčka, jenž ho uváděl a ,,obsluhoval". Diváci na Světové výstavě Expo‘67 měli sami možnost v určitých momentech rozhodnout o tom, jakým směrem se má ubírat děj sledovaného dramatického filmového kusu. Něco podobného se pokusili zapakovat československý seriálový král František Filip spolu s elitním českým scénáristou Jaroslavem Dietlem a vymysleli ,,teleautomat", tedy obdobu kinoautomatu, ovšem na seriálové bázi. Nápad to byl unikátní a v zatuchlých vodách československé postnormalizační televizní tvorby dokonce spásonosný...kdyby... Kdyby se tvůrci vyvarovali mainstreamové dobové produkce a hluboce neupadli do dobového tvůrčího stereotypu ála československá posedlost seriály. Dějově a obsahově je tenhle seriál skutečně hodně průměrný. Tři hvězdičky za nápad a nevšední originalitu, interaktivní přístup k televiznímu médiu, hodně skoupě ale za realizaci... (25.11.2007)

Mám pochválit seriál za to, že využil starý nápad Raduze Činčery? Když mě ale stejně dvakrát nebavil a že bysme vstávali v paneláku s rodiči a zhasínali a rozvíceli podle děje, to ani náhodou (v reprízovaném, dnes sledovaném dílu zjištuji, že tenkrát hlasovalo přes 800 tisíc rodin, neuvěřitelné číslo). Takhle po letech je zábavné sledovat ty tučně prorostlé řízky a vepřové, které jsou servírovány strávníkům. (08.12.2011)

Hrozná nuda překvapivě s podpisem Dietla. Falešně srdeční lidé a nadřízení a pokud někdo kazí společné dílo, superman Kuřátko ho odhalí a problém vyřeší, případně černou nenapravitelnou ovci s morálním poučením odstraní z kolektivu. Plytký děj jednotlivých epizod s neuvěřitelně trapnou pointou pravidelně narušuje živými vstupy pro mě teď už nesnesitelný Josef Dvořák, ochotný zábavní poskok, který natahuje stopáž nesnesitelným blábolením před ochotným občansky zodpovědným publikem a przněním českého jazyka. Jeho ksicht a hláška "stiskněte vypinače" mě bude strašit do smrti. Jasně, hraje v tom sešlost dobrých herců (utkvěla mi v hlavě Šafránková překvapivě v roli trhlé dělnice), ale nestačí to na zakrytí té bídy. Do toho přidejte nesnesitelný title song od Matušky, kterou uslyšíte v každém díle min. třikrát plus hrozná syntetizátorová hudba melodií horší úrovně než vyzvánění na digitálkách. Teď už vím, proč finančně zajištěný Matuška zdrhl do USA, před ostudou. Přežil jsem všech třináct dílů, ááááá! (24.10.2012)

Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc. (13.03.2013)