Rozpaky kuchaře Svatopluka

Někdy v roce 1998, když jsem byl ještě v dětském věku, tak ČT vysílala "Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech", kde mohli diváci znovu živě hlasovat o tom, co se má stát, tentokrát už normálně pomocí telefonů. Ten seriál jsem miloval (v hlavě mi nejvíc utkvěla epizoda s vysokozdvižným vozíkem, se kterým pokaždé někdo nevybral zatáčku a rozbil naložené talíře) a Sváťa Kuřátko byl opravdový sympaťák. Vždycky jsem při sledování dostal hlad a uvažoval jsem, že až vyrostu, stanu se kuchařem. Dnes už takové myšlenky sice nemám, ale stále se na ten seriál rád podívám. Po deseti letech ČT nasadila reprízu původního "záznamu" z roku 1984, takže už sice nemůžeme o vývoji děje hlasovat, ale můžeme aspoň i my mladší vidět, jak to tehdy probíhalo. Stále je to pro mě povedený seriál. Epizody jsou většinou odlehčené a humorné a vystřídalo se zde mnoho kvalitních herců. Dějové zápletky jsou zajímavé a líbilo se mi, že sledujeme "kariérní postup" hlavního hrdiny - z malého penzionu až do Interhotelu Vltava (jmenoval se tak, že ano? :) ). (21.07.2008)

Jedeme to s manželkou možná už potřetí. Ona proto, že to má ráda, já proto, že je to taková guilty pleasure a že se můžu bavit s obrazovkou a nadávat jí. Je to ale hrozný. Dvořák se ve studiu pitvoří, v roli Svatopluka chvilku hraje Svatopluka, občas mu to ale ujede a je z něj Dvořák (kdyby to nebylo tak blbý a starý, řekl bych, že je to meta a pomrknutí na diváka). První díly jsou ještě docela zábava, ke konci už je to ale docela křeč a otrava a to jejich hlasování je výborná šaškárna a nejvíc se nasměju, když paneláky blikaj :-D. Za prvních pár dílů dám dvě dietní porce, ale dobrý to není. PS: Nejradši mám Pivaře, s tím ožralým debilem "tak ono se mi tady nevěří". Takhle debilní, kdyby to bylo celý, dám za pět. (16.12.2022)

Tenhle seriál u mě v průběhu let klesl od nadšení až k relativně solidnímu průměru. Nejenom kvůli tomu, co tady píší ostatní (hodně toho komunálu a vlastně nemožnosti volby - i z tohoto důvodu je srovnávání s Kinoautomatem mylné), ale i proto, že jsou Rozpaky natočeny rutinně, v mnoha případech až odfláknutě (stíny kamery na hercích, množství přeřeků). Spousta rozhodnutí, které Kuřátko po divácích chce, jsou jednoduchosti, které by i kuře zvládlo levou zadní. Zajímavou postavou je pro mě náměstek v podání Petra Haničince, který je takovým Štrosmajerem tohoto seriálu - žoviální, vtipný, postarší doyen. 50%. (21.11.2022)

Dosti odpudivý vzhled do centrálně plánovaného hospodářství optikou hotelové a lázeňské kuchyně. Omáčka se vylepšuje glutasolem a nastavuje vodou a mlíkem, v kuchyni lezou švábi, vaří se podle kreténských státních norem a ve třetí cenové skupině nesmíte fasovat svíčkovou. Mimořádně blbě napsaný seriál, který (většinou nevědomky!) ukazuje morální rozklad socialistické společnosti, kde krádeže jsou normou, podlézání šéfům otázkou přežití a kde gramáž masa je politický problém. Největším bizárem je pak 11. epizoda, v niž aspirant na pozici sauciera, toho času v podmínce za napadení, doma „bacil“ svou ženu, načež mu kádrovačka v podniku schválí žádost o práci, protože mlátit ženu je norma a protože si kádrovačka o manželce myslí, že to je píča. Korunu tomu nasazuje hlasování ve studiu, kdy 49 z 67 lidí přizná, že úplatky buď přijali, nebo sami dali. Ostatně celý koncept hlasování diváků dnes působí buď legračně, nebo naopak mrazivě. Podle toho, zda se pousmějete nad naivitou hlasování, které na děj nemá prakticky žádný vliv, nebo podle toho, zda dojdete k depresivnímu poznání, že hlasování je v totalitním Československu jen iluzí svobody volby. Chléb a hry. A glutasol. (17.04.2019)

Je to sice socialistické, ale přes to všechno i trochu novátorské...Nejvíc mě baví ty rozhovory s lidma v publiku, když odpovídají na Kuřátkovy dotazy...Jak se všichni snaží odpovědět správně, aby je soudruh náhodou nepraštil přes prsty... Díky kvalitnímu hereckému obsazení se na tento seriál dá dívat i dnes, bez toho toho, aby se člověk musel tlouct do hlavy... Za mě krásných 70% (01.06.2019)