Recenze (3)
V Gitě, stejně jako v Seventh Walk, pro nás Dutta, skoro nikým neviděný, zachraňuje samo Vidění – skrz filmové to skutečné. / Duttův filmový zrak nevychází z metody, techniky, filmové (lidské) teorie ani z přesvědčení (ty vidět neumožňují); jeho jediným přístupem je doširoka otevřený bystrý pohled vpitý do tektoniky skutečnosti. Nedívá se pod určitým úhlem – ostrým, tupým, nebo (tím) pravým. Duttův pohled žádný úhel nesvírá, a proto žádný úhel Duttův pohled nesvírá. - Je to svrchovaná prodyšnost, bez náznaku sevření, gravitační pole přirozené lehkosti v přirozeném řádu, v němž úvahy o svobodě a řádu přirozeně mizí. Není tu nic ústředního; všechno je v ústředí. Krišna, ženy, hmyz, ptactvo se svým trylkováním, proud řeky, větev stromu, plátno, barva, ruka malíře… Kontury detailů splývají s linií celku. Hierarchie, kategorie, fragmentárnost by tu byly směšné; zrovna jako přivlastňovací zájmena. A kde nejsou ty, neexistuje ani unáhlenost. Dík tomu oba filmy, Gita i 7thW, od první do poslední vteřiny tvoří nevychýlené tvůrčí kontinuum. V něm se autonomní pohled režiséra a autonomní pohledy malířů nezastiňují; jejich setkání naopak vrhá intenzivnější blahodárné osvětlení do prostoru. / Tohle vidění možná souvisí s láskou víc než krátkozraké zamilování, jednooké vztahové deriváty a zaslepená pseudospiritualita dohromady. Chce to víc očí, které by zkoumaly! ()
Sledujeme obrazy lidových indických miniatur, které režisér doplňuje zvuky. Dovoluji si předpokládat, že běžný středoevropský divák Gita Govinda neocení, řekl bych, že ani běžný indický divák (ten má Bollywood). Amit Dutta, indický filmař, výtvarník, muzikant, teoretik estetiky a významný historik umění, točí pro rozjímavé přemýšlivé jedince, kteří se umí dívat kolem sebe a nedělá jim problém, zastavit se u nějakého uměleckého díla na půl hodiny, nebo nalouchat zvukům přírody, sedět na místě a obdivovat krajinu, či se dlouze modlit a meditovat v tichu. Podobný pocit, i když západním způsobem natočený, jsem měl u filmu Mlýn a kříž. Věřím, že film Gita Govinda bych ještě více docenil, pokud bych znal ty indické příběhy a mýty, které byli na malbách. Jako evropský divák jsem tak ochuzen o příběhovou a myšlenkovou stránku filmu a mohu obdivovat jen tu vizuální a zvukovou. - Tak jsem film v půlce zastavil a alespoň zprostředkovaně se nechal poučit wikipedií: Gita Govinda je básnické dílo hinduistického básníka Džajadevy z 12. století a je rozděleno do dvanácti kapitol. Líčí Krišnovu lásku k pasačce a dojičce krav Rádě, jeho nevěru a následný návrat k ní. Což je chápáno jako symbol odklonu lidské duše od její pravé věrnosti, ale nakonec se vrací k Bohu, který ji stvořil. Takže přece jen může poučení příběhu částečně pochopit i středoevropan a křesťan jako já. ()
Symetrie obrazu a zvuku; možnost znovu se nadechnout; starodávny smysl lásky, vynořující se nad hladinu (dnešní) doby povrchní... ()