Rebeca

Objektivně vzato - víc jak na 4* to není, ale (subjektivně) se filmečku podařilo, abych se na chvíli cítila jako dítě, ktoré objevuje a usmívá se u toho... nádherná postavička v červených šatech a slušivém klobouku, který navíc i pomáhá :)

Nejprve k obsazení, když dovolíte. Pro mně jsou to hvězdy první velkosti, elita v pravém smyslu slova - pánové Mistrík, Chudík, Kvietik, Haverl, Müller, Romančík, Rajniak, srovnatelné svým mistrovstvím se světovou "starou hereckou gardou" v zastoupení De Nira, Al Pacina a dalších. O srovnání možností, resp. podmínek samozřejmě nemůžeme mluvit. Ale o čem můžeme mluvit, je absolutní herecká profesionalita a dovednost; je možné to snad posuzovat jako zastaralé? Neexistuje,  a pokud ano, pak musím napsat, že se herectví v rámci bývalého Československa, nebo chcete-li Česka a Slovenska neposunulo (až na výjimky) kvalitativně dobrým směrem, žel. Moc, moc mi chybí tzv.  Televizní pondělky.  Někteří z vás ví, o čem mluvím.  K (nesmyšlenému) příběhu: vojenský tribunál soudí obžalovaného kapitána Henriho Wirze, který se stal v kauze obětním beránkem a na kterého padla celá vina za hromadná úmrtí zajatců v táboře; je nasnadě otázka viny a trestu, rozhodnout se musí zákonně a spravedlivě, a  taky platí: v pochybnostech ve prospěch obžalovaného...(to funguje "de iure" i v současnosti, horší je to s "de facto", to jsou ale jiné příběhy). Samozřejmě v rámci rozhodování senátu nastupuje morální dilema - uposlechnout vojenské příkazy nadřízených a ztratit sebeúctu, nebo se vzepřít, odmítnout poslušnost a řídit se svědomím s následkem ztráty vlastní existence?

... sentimentální, no a co...? Za potápěčskými brýlemi stejně nejsou vidět slzy... :) (https://www.youtube.com/watch?v=j0YSFvPTm2A)

Njn - nakonec, ve filmu to bylo vysloveno, tak to lze použít i v komentáři : Prasopes, který pije mrtvou vodu a u toho heiluje. To je Večírek pana Suchánka (smíchopláč)...

Co je NPC jsem se dověděla před chvilkou z Google - počítačové hry jsou úplně mimo můj horizont zájmu, ale Hardly Working je dobře udělaná simulace - ubíjející sice ale paralela s otrockou prací není čistě náhodná. Umělecká skupina Total Refusal plus podcast.

Koncentrovaná filmová hloupost... Nehodnotím,  nebyla jsem s to zhlédnout film do konce - velké špatné, pane Vetchý... :(

Obsadit dvě herecké hvězdy (vedlejší postavy: pardon, ale casting se moc nepovedl...), napsat scénář na základě prožitého o dopadu diagnozy stařecké demence na nemocného i jeho nejbližší, vztek, hádky, křik, objetí, policajti s tzv. nežádoucí formou chování a s IQ automatické pračky ((což byl pravděpodobně onen komediální (?) prvek)),  paní Rázlová kouřící marjánku atd atd.... to jednoduše nestačí (nemluvě o některých vyloženě chabých  dialozích - "zásluha" scénáře). Snímku chyběla přirozená empatie mezi postavami navzájem i schopnost  vyvolat empatii s postavami u diváka (chlad, odstup). Úplně stejně jsem to vnímala i u Promlčeno, ač pod jiným režijným vedením; takže to vypadá, že je to i o panu Rodenovi. Nelíbí se mi, že na něho ukazuji prstem - vážím si ho (ku příkladu jeho výkon v Masarykovi, Čtyřech sluncích, i Nikdy nejsme sami), žel - nepovedlo se mi na snímek "napojit".

"Čas vyléčí vše, ale co když je nemocí sám čas?" (... a anděl se stal člověkem.) Intenzivní existencionální symfonie; film plný nápadů - od postav s jejich myšlenkami (nejvýraznější: krásná artistka Marion; moudrý starý muž Homér, hledající Postupimské náměstí; Peter Falk, jenž hraje sám sebe; andělé toužící být lidmi a podřídit se času atd), až ke kostýmům; téměř esejistický a naprosto osobitý (nemohu opomenout zřetelnou sebereflexi německé panovačnosti). Věnováno všem bývalým andělům a možná i dnes jste jednoho z nich potkali, já možná taky...

Těžko pochopitelná bizarnost, od které ale nelze odtrhnout oči (ani uši)... chtělo by to přečíst si povídky p. Schulze. Provázky, uzlíky... prázdné hlavy, slepé oči...

Nemohu napsat, že si s tím autor nedal práci, ale intuitivně se mi to nelíbí - čiší z toho zlo i vybízí to ke zlu ...