Rebeca

Princip soustředných kružnic, které se dotýkají v jednom bodu, takže: za a) dokumentární film, za b) hraný film, za c) spojuje je bod fikce. Shrnutí - film, o filmu, který mohl být natočen, ale natočen nebyl, protože neexistoval. Pochopila jsem to správně...(?!) Moje první setkání s iránskou kinematografií (pravděpodobně rozhodující činitel mého hodnocení) a ani nevím jak dopadlo... Snímek naprosto stírá hranice, kde za 1., končí dokument a začíná se hrát, za 2., kde se to vše děje v opačném pořadí... za 3., kde se nachází  styčný bod fikce...ale co když právě v tom je ten fígl, že film funguje jako sebeklam, jakým trpí hlavní postava..? "Detail" je nestandardní (ale nadstandardní!) snímek mimo koryta filmařské řeky pro úzký okruh (zase ta kružnice...) zasvěcených znalců kinematografie této části světa, kteří jsou s ní spřízněni; silnou stránkou je především jinakost; herci nehrají - jsou a žijí své životy před kamerou. Upřimně dojemné zakončení.

Stojím na břehu a dívám se, poslouchám. Je ticho... Ticho JE...!

Každý hlas je předurčen pro jistý muzikantský proud a rock prostě Arethe nesedí...

Pohnutý život, angažovanost, hlas který Není... ale HLAS, který Zůstává - První dáma amerického slow-soulu.

Metamorfózy i alegorie: zlo proti zlu - mají ovšem společné kořeny a konec je tedy fatální, ale logický... (kvalitní ozvučení i hudba)

1. sv. válka, mladý voják v zákopu, vzpomíná, myslí na domov... silné protiválečné poselství cítím až jako tryznu... smutek  z nenaplněných snů...detailně propracovaná animace autora.

Mašinerie ... :(

Mám v pozitivním slova smyslu zvláštní pocity, když se dívám na filmy pana Piavoliho, protože jakoby ani nebyly z tohohle komplikované světa, a přitom se jimi vyjádřuje "pouze" k  přirozenosti. On nepotřebuje konflikt (a to ani vnitřní), nepotřebuje "něco" nastolit, řešit; anebo jinak: nevnáší témata, kterými je třeba se zabývat  a dojít k výsledku. Tak, jako tady - dětmi jsme přece byli všichni a všichni jsme si hráli. To jakým způsobem ale studuje lidské tváře pomocí detailu je neobvyklé, ale moc příjemné a uklidňující. Je to myslím o úctě, a o obdivu k Člověku, jako takovému, který je v každém případě součástí přírody. Tak vnímám pointu jeho tvorby a tím pádem jeho prosté čarování...

Cítím vzájemný respekt - k člověku jako součásti publika i ho vyjádřuju směrem ke všem tvůrcům. Poctivě odmakané od první po poslední minutu, bez jakékoliv známky vypočítavosti, že si snad divák něčeho nevšimne, nebo laskavě promine přešlapy; nic neponecháno náhodě - od scénáře, režie a hereckých výkonů po výběr exteriérů, kostýmy, masky. Inspirace zahraničními krimi seriály je znatelná, to ale ve výsledku nesnižuje jeho kvalitu. Napětí, atmosféra, postupy kriminalistické práce, dobovost, vztahy... ano. Výborný zákusek vyčnívající z vitríny českého seriálového fastfoodu. PS.: Poslední (ne pouze) natáčecí dny Dana Heribana...

Děkuji youtube za umožnění zhlédnout tento skvost BEZ imaginární facky v podobě vložených reklamních spotů... :)