La Voie lactée
La via lattea
Mliečna dráha
The Milky Way
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Christian MatrasHudba:
Luis BuñuelHrají:
Paul Frankeur, Laurent Terzieff, Alain Cuny, Edith Scob, Bernard Verley, Michel Piccoli, Claudio Brook, Julien Guiomar, Delphine Seyrig, Michel Creton (více)Obsahy(1)
Neobvyklé zážitky dvou tuláků na cestě do poutního místa. Dva chudí poutníci se vydávají na cestu z Paříže do Španělska, kde chtějí navštívit slavné poutní místo Santiago de Compostela. Jejich pouť je provázena řadou podivných příhod: u silnice sedí dítě se stigmaty, vrchní číšník v restauraci zasvěceně diskutuje o Kristovi, venkovan oslovuje tuláky latinsky, prostitutka vyzývá zákazníky, aby s ní zplodili dítě... Udivení poutníci cestují i v čase – setkávají se s prvními křesťany, dvěma barokními šlechtici polemizujícími o Bohu, ale i se svými současníky. Mléčná dráha patří do skupiny filmů, ve kterých se Buňuel zaobírá otázkou náboženské víry – a ve kterých se často nenávistně pouští do církve a jejích zástupců (z ostatních Buňuelových filmů s touto tematikou připomeňme snímky Nazarin, Viridiana či Šimon na poušti). Hravý a výsměšný snímek nezapře režisérovy surrealistické kořeny. Spíše než podklad k diskuzi nad problematikou víry podává útržkovitý, záměrně nejasný a silně sarkastický obraz úlohy náboženské dogmatiky v evropských dějinách. Víra však v Buňuelově neuctivém pohledu získává i určité poeticky humorné kvality. Film s Paulem Frankeurem a Laurentem Terzieffem v hlavních rolích vznikl v roce 1969. Na scénáři s režisérem jako obvykle spolupracoval jeho francouzský kolega Jean-Claude Carriere. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
Mléčná dráha je v pořadí třetí spoluprací Luise Buñuela se slavným francouzským scénáristou Jean-Claude Carriérem. Producentem pak byl Serge Silberman, který s Buñuelem spolupracoval na jeho posledních filmech. Samotné natáčení muselo být na několik měsíců přerušeno kvůli probíhající studentské revoltě roku 68' v Paříži, které se účastnil sám Buñuel. Přesto se dle mě jedná o jeden z nejlepších kousků v jeho bohaté filmografii. Dva poutníci s apoštolskými jmény Petr a Jan cestují odkudsi z Paříže do španělského Santiago de Compostella. Svým způsobem jde tedy o road movie, ale již po několika záběrech je jasné, že jde o dosti netradiční road movie. Buñuel, ovlivněný působením v surrealistické skupině Andrého Bretona, si pohrává s časem i prostorem a především s diváky. Ve snaze vyjádřit (ale nikoliv vnutit) svůj názor na náboženství, víru a především 6 církevních dogmat, na které míří nejvíce, míchá postavy z různých časových období na různých místech. Poutníci tak často působí spíše jako nějaká spojnice jednotlivých situací, ostatně ve většině scén působí spíše jen jako svědkové děje. Jakoby přirozeně a bez povšimnutí potkávají po cestě svérázné figurky, plynule přecházejí mezi staletími a nikomu z nich nepřijde nic podezřelé. I když se v citovaných náboženských a historických textech neorientuju, s každým dalším Buñuelovým filmem mám pocit, že jsme na tom se vztahem k církvi velmi podobně a skrze jeho filmy si to mé stanovisko jen upevňuju... ()
U Buñuelovy duchovní komedie jsem se vlastně moc nebavil. Šokovat mohla naposledy na konci 60. let, urazit může jedině fanatika. Přestože jsou mnohé scény zajímavé, čekal jsem prostě něco víc. Věřící, ateisté i kacíři se k tématu mohou nějak vztáhnout, mě je tento koncept víceméně ukradený. Takže mi ta pouť nakonec přišla dlouhá. ()
Surrealistický slepenec, těžící z magie dogmat, která, ač jsou podávána neuvěřitelným způsobem a zcela bez jakéhokoliv přiblížení, nezapřou svoji nosnou sílu a přitažlivost. Ono to v první řadě není zesměšnění, snímek má spíše charakter nezávazné hry, pohrávající si s pilíři křesťanského náboženství. Nejabsurdnější je asi závěrečná zmínka o přesné exaktnosti všeho uváděného, protože podávané informace jsou vlastně pomíchanými útržky, slepenými možná záměrně s cílem vysmívat se, možná jenom s cílem dosáhnout co nejvíce zábavného zmatku. Výroky církevních soudů řešící spletité teologické otázky v ústech malých děvčátek. Zajímavým způsobem stylizovaný Ježíš - kolorovaný do jakéhosi kýče - a jeho podobenství, které neznalého velmi udiví. Odmítám za snímkem vidět prostý útok na katolické náboženství, ale Putnovu recenzi v každém případě doporučuji. Na to, aby se jednalo o protikatolický pamflet, chybí snímku jasné myšlenky - ty se tu sice s trochou námahy vyabstrahovat dají (fanatismus, netolerance, protipřirozenost - viz myšlenka sv. Pavla o životě bez ženy, pokrytectví - starost o Kristovu podstatu zastiňuje soucit s bližním), ale nejsou tím hlavním. Film hodnotím vysoko zvláště díky jeho vyprávěcí struktuře, pohrávající si s časem i s osobami. ()
Sice mě nikdy nenapadla otázka, jak by asi mohlo vypadat něco jako road movie v podání Luise Buñuela, nicméně v Mléčné dráze jsem na ní nečekaně dostal odpověď. ;o) Dva poutníci, jeden mladík a jeden stařík, putují a to "horizontálně" v prostoru napříč krajinou a dvěma státy, současně i "vertikálně" v čase různě po okamžicích celého našeho letopočtu a do třetice v sobě putování nese od začátku i duchovní rozměr. Bohužel z onoho pěkného putování s několika vyšperkovanými momenty (jako když se dva putující setkávají v hospodě s lidmi spřed pár století nazpátek a za chvilku jí kontrolují příslušníci moderní policie :)) asi pro mě zůstanou jen nepatrné vzpomínky – jak se brzy ukázalo, hlavní devizí zde představuje něco jiného. Zmíněný originální námět bych dokázal více ocenit, kdyby zpracování nebylo v každé scéně prošpikováno nejrůznějšími náboženskými obrazy, produkcemi, neustálými citacemi z Bible... Sám, ač nevěřící, se snažím ve vztahu ke křesťanství zachovávat minimálně toleranci, mám přibližně stejný názor, jaký zastával i Buñuel, že víra může být opravdu krásná věc, ale nesmí se s ní přehánět... i k posvátným věcem lze být kritický a jakýkoliv fanatismus v tomto směru se může lehce proměnit ve velké zlo. Tahle dávka obscénnosti při vysmívání se z náboženského fanatismu ale byla i pro mě místy poněkud přes čáru, v lepším případě mě většina těchto výjevů "jenom" nudila. Z některých provokativních scén (zvláště to ukřižování jeptišky) na mě číšela až samoúčelnost a výsledný dojem z filmu jako celku je pro mě rozporuplný. Neb jeden pěkný nápad v dějové zápletce, jenž mě docela okouzlil a bavil, je tu sklouben ruka v ruce s druhým nápadem, z něhož jsem byl naopak dost nepříjemně rozčarován. 60% ()
Galerie (45)
Photo © Medusa Produzione
Zajímavosti (4)
- Jednotlivé kapitoly a asociácie o heréze vo filme vychádzajú z autentických dokumentov. (Georgei)
- Exhumácia a verejné upálenie mŕtvoly arcibiskupa vo filme sa viaže v súvislosti s osobnosťou arcibiskupa Carranzu (1503-1576). Po jeho smrti sa údajne našli kacírske texty písané jeho vlastnou rukou. (Georgei)
Mléčná dráha má povrch i hloubku intelektuálního nihilismu. Luis Buñuel ve svém dalším anarchistickém rozpálení hodil odjištěný granát do otevřeného dvorce katolické církve, počkal až zvířený černý prach opět dosedne zpět na zem, chvilku se rozhlížel přes nářek lidských hlasů a obnaženou kostru katolického ritu slavnostně zachytil na filmový pás. Buñuel spolu s Carrièrem přistupují k ceremoniální události vychytrale a zajásají pokaždé, když natrefí na interní kontroverze a protivenství. Vnitřní katolické spory jsou vedeny jako zanícené filozofické diskuze a z honosného chrámového štítu se rozverné boží oko pustilo do svého vlastního bádání. Surrealismus nepotřebuje přímou účast času a svatojakubská pouť pokrývá dva tisíce let promíchaných, rozvětvených i nestálých pravd a tezí. Dotkne se prvního křesťanského rozkolu na nikajském koncilu a Ježíšovy podstaty. Fascinovaně hledí na milosrdné utrpení jansenismu, jeho předurčenost i lítý boj s jezuitskou opozicí. Zasloužený venkovní spánek je přerušen ávilským biskupem, bohoslužbou priscillianismu a fyzickou potřebou uspokojení lidského těla. Pátrá se po pojmech, jejich významech, pravdách i podstatě. Identifikuje se skutek prvotního hříchu, důležitost posvátnosti, charakterní zásadovost tuhých dogmat, nenávist, krutost, klam i nezbytnost krvavých srážek. Průvodci přes nihilistickou klatbu katolického vyznání jsou Pierre (Paul Frankeur) a Jean (Laurent Terzieff), věřící a ateista na posvátné cestě do Santiaga de Compostely. K výraznějším postavám patří pár zanícených protestanských studentů a lovců Rodolphe (Denis Manuel) a François (Daniel Pilon), víceznačný symbol Panna Marie (Edith Scob), její boží syn a spasitel všehomíru lidstva Ježíš (Bernard Verley), věcný a připravený Anděl smrti (Pierre Clémenti) a zanícený odborník na neposkvrněné početí a španělský kněz (Julien Guiomar). Z dalších rolí: pohotově po dětském požehnání s poutníky toužící animírka (Delphine Seyrig), jansenismem rozhořčený jezuita (Georges Marchal), problematikou křesťanského náboženství obeznámený hotelový vrchní číšník Richard (Julien Bertheau), první zásadní a extravagantní setkání poutníků na cestě (Alain Cuny), precizně buřičský markýz de Sade (Michel Piccoli), jeho spoutaně odevzdaná kořist Thérèse (Christine Simon), sama matka představená kláštera jansenismu (Muni), francouzský kněz s churavým mozkem (François Maistre), stroze přísný francouzský četník (Claude Cerval), věrný hrabě jansenismu (Jean Piat), respektovaný ávilský biskup (Claudio Brook), svérázný španělský hostinský (Marcel Pérès), angažovaná učitelka dětského náboženského představení (Agnès Capri), první diákon priscillianismu (José Maria Berzosa), dobrovolně a slastně ukřižovaná jeptiška (Auguste Carrière), nedbalou marketingovou Ježíšovou prezentací nespokojený apoštol Petr (Jean Clarieux), velmi svědomitý španělský četník (Pierre Maguelon), či k opatrnosti horlivým knězem nabádaná mladá panna ve španělském hostinci (Claude Jetter). Film Mléčná dráha si rozverně pohrává s přísným katolickým dogmatem s úsměvem na tváři, čerstvou květinou v náprsní klopě a revolucionářskou písní na rtu při papežově popravě. Znevážení má nejvyšší účinek při slovní přestřelce ověřených pravd, při jejich vzájemném popírání a exhibování morální přetvářky rozkolu ideálů a skutečnosti. Dogmata mají pochybnou konstrukci a vsází vše na strach. Jedinečná nihilistická filozofie ve filmu! () (méně) (více)