Suzume

Od Suzume som očakával po ohlasoch niečo mierne odlišné, tak mi chvíľu trvalo, kým som sa naladil na štýl rozprávania, novú mytológiu a príliš neriešil fakt, že som občas nerozumel kauzalite udalostí. Vyzerá to však skvele, v niektorých momentoch až hrôzostrašne katastroficky, postavy sú dobre napísané a interakcie medzi nimi pôsobia v tom všetkom nadprirodzene autenticky. Jediná vec, na ktorú som si ale nedokázal zvyknúť, bola trojnohá pobehujúca a skákajúca stolička. (14.07.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)

Vizuálně působivá a lehce romantická fantasy road-movie napříč japonským venkovem i velkoměsty, v níž se mytologická rovina plná magických nápadů a inspirovaná reálnými japonskými přírodními katastrofami setkává s civilním a emocemi nabitým příběhem o dospívání, oddané platonické lásce, pocitu viny a rodičovství. Makoto Šinkai se stále drží svých trademarků, aniž by přitom vyvolával dojem, že se opakuje. Poctivě napsané postavy i řada roztomilých detailů a jemný humor dodávají fantazijnímu vyprávění až překvapivou hloubku. Nechybí démoni, kteří v nás probouzí potlačované myšlenky, zlomyslné kočky, jež si libují v destrukci, nejvtipnější kabriolet s rozbitou střechou a také nejlepší třínohá židle v historii kinematografie. (18.07.2023)

Po třech letech další Šinkai, jehož fikčním světům vládnou barevné oblohy, dění je zasazeno do kontrastu venkova a velkoměsta, japonské reálie jsou převedeny na jedničku, vyskytují se tam přírodní katastrofy a hlavní roli hrají chlapec a dívka. Kdo by to čekal. Šinkai je však jedním z tvůrců, kterým se daří držet se zuby nehty svých bytostných trademarků, avšak zároveň se přitom výrazněji nevykrádat a udržet divákův zájem o svou nadcházející tvorbu. Oproti předchozím dvěma filmům tak stojí za zmínku, že Suzume no todžimari je v podstatě road movie, jehož hlavním tahounem děje je emancipovaná hrdinka, jejíž přirozenosti a nasazení nelze nefandit, děj je oproti předchozím dvěma snímkům citelně vážnější, téma přírodních katastrof v Japonsku je rovněž akcentováno silněji a příběh čerpá mnohem více z japonské mytologie. Líbí se mi, že snímek působí promyšleněji než ty předchozí, ale zároveň stojí pevně na zemi a není žádným nepřístupným, do sebe zahleděným artovým filmem. Kimi no na wa. to sice v intenzitě emocí nepřebilo, ale Tenki no ko ano a věřím, že tento film by mohl oslovit právě ty, kterým předchozí dva snímky kvůli své zasněnosti a létání v oblacích (přeneseně, ale i doslova) nesedly. Tady se vydáváme z Kjúšú přes Šikoku a Tokio až do Tóhoku, slyšíme nejrůznější nářečí, poznáváme velký kus japonského venkova včetně míst, která mají svá zlatá léta dávno za sebou a na která se už téměř zapomnělo, a přitom uvěřitelně dospíváme. Právě větším přesahem do současných problémů Japonska tady trochu větřím oscarové ambice. Lepší 4*. (Viděno v Shinjuku Piccadilly, Tokio, 11/2022.) (22.11.2022)

Klasický Šinkai. Bude z vás ždímat emoce a když si myslíte, že to už stačilo, tak do toho začnou hrát ještě Radwimps, aby vás to odrovnalo. Krásná roadmovie napříč Japonskem napěchovaná nádhernou animací plnou kýčovitých, ale krásných, západů slunce, vlaků, měst a interiérů, s kterými si Šinkai hodně vyhrál. Příběh odkazující se na velmi nedávnou Japonskou historii taky potěší, kor když je to takhle pěkně zakomponované. Určitě to nesedne každému, protože Suzume je typický japonský doják, ale kdo má rád Makotovo tvorbu, bude rozhodně nadmíru spokojen. Za mě nejsilnější kino zážitek posledních let a jsem hrozně rád, že se Suzume dostalo u nás do kin na velké plátno. (18.07.2023)