Twister

Jak toho Jan De Bont moc nenatočil, tak mu při usednutí na režisérskou stoličku nelze upřít až nezdravá hyperaktivita. I kočírování velkolepých digitálních orgií chce pevnou režijní ruku - Rolland Emmerich by mohl vyprávět. De Bont se ve smršti jím servírovaných tornád přímo vyžívá a zároveň jimi maskuje, na styčném bodu nula, uvíznutý příběh z pera Michaela Crichtona. Hromady šablonovitých scén a charakterů, které jsou vytáhnuty z nejrozmatinějších zákoutí Crichtonovi fantazie pak, možná ano, možná ne-úmyslně strhavájí výsledek De Bontovi práce níž. Jako příklad si může divák vzít vybavení konkurenčních partií lovců tornád. Joe s Billem se vozí v rozpadajících se kraksnách, zatímco konkureční partie se řítí po silnicích i polních cestách v moderních džípech černé barvy a členové posádky se nosí v šedém stejnokroji. Charaktery postav (velmi lehce) načrtnuté hned na začátku se do konce filmu nezmění. Jejich chování je předvídatelné podobně jako v Nebezpečné rychlosti , ale tam to nevrzalo tolik jako zde, což je možná dáno tím, že zde se vyskytuje mnohem více postav než v De Bontově prvotině. Pořádný katastrofický film potřebuje pořádnou hudbu. O katastrofičnosti filmu (co se velkoleposti týče) lze úspěšně pochybovat, ale o nabušenosti soundtracku Marka Mancini už rozhodně ne. Nad přehráváním Billa Paxtona a pokusu o hraní Helen Hunt, lze bez jakýchkoliv obav mávnout rukou, protože o herce zde nejde. Jde o to si to užít, jenomže sledovat dvě hodiny černé trychtýře, jak likvidují všechno co je sebelíp přidělané, vyžaduje od diváka taky trošku trpělivosti. Vystříhat rádoby příběhovou vatu, která si říká řešení manželské krize , tak nad pátou hvězdičkou nezáváhám ani na chvilku. (12.06.2005)

Ve své době špička katastrofického filmu, dnes příjemné upomenutí na to, že v daném žánru jde tvořit i tak, aby se divák necítil podceňován nebo regulérně urážen schématickým patriotickým patosem s průměrnými efekty a přehrávajícími nebo přímo dřevěnými herci. I když jde stále o zábavu bez hlubšího smyslu, v Twisteru všechno funguje tak jak má, a proto stále stojí o třídu výš než Day After Tomorrow (a o straigt-to-DVD a televizních počinech, které máme zejména v okurkové sezóně to "potěšení" vídat o víkendových odpolednách, radši ani nemluvím). Zásluhou sympatické hlavní dvojice je nezpochybnitelná sedmdesátka povýšena na osmdesátku, a je nutné poznamenat, že jde zřejmě o poslední dobrý film Jana De Bonta:) (27.03.2011)

Ve svém žánru do dneška nepřekonatelný kousek. Tornáda mě vždy fascinovali. Problémem filmů o nich však zpravidla bývá, že na to aby jste tenhle živel patřičně zpracovali potřebujete prachy na pořádný efekty. Proto nikdy žádnej z těch levných televizních filmů nemá a neměl nárok na toto mistrovský dílo. Jan De Bont pro mě osobně stvořil svým způsobem kult a nehodlám teď řešit jak je ten film hloupej postavy plochý a že se tam kromě tý velkolepý destrukce víceméně nic neděje. To je úplně fuk, protože tohle není o hereckých výkonech, tady nehrají herci tady je jediný herec a tím je tornádo. Pro mě je tohle osobně klasika který se zatím žádný z konkurentů nedokázal ani přiblížit. Osobně jsem zvědavý jak dopadne letošní projekt V oku tornáda který mě teda hodně zaujal a hned se pro mě stal jedním z nejočekávanějších projektů tohoto roku. Každopádně jak už jsem napsal tohle je moje srdcovka a top film v žánru a tudíž hodnocení je zcela jasný.100% (10.05.2014)

"Musím končit. Lítají tu krávy." Mezi mé nejoblíbenější volnočasové aktivity patří kličkování náklaďákem mezi tornády. Kdykoli u baráku spatřím nějaké tornádo, tak se neudržím a jdu do toho. Nedělal bych to, kdybych kdysi nezabloudil do kina mezi poletující stodoly, dobytek, cisterny či kombajny. Tam se zkrátka pracovní i rodinné problémy řeší nejlépe a mne vždy pobaví být přitom. Jen ta tornáda se mne snaží naštvat a škodolibě se vyhýbají blízkosti mého domu, takže jsem mezi ně ještě nevyjel. Ale jednou si to určitě rozdáme. Takže všechno lítá, co peří má: Stodola? Samozřejmě lítá. (07.10.2015)

Jeden z mojich obľúbených filmov o ničivých schopnostiach našej prírody. Twister je zábavný dobrodružný snímok plný tornád, sympatických postáv a perfektných akčných scén. Jan de Bont sa od tej doby ako režisér brodí v sračkách, ale týmto si zarobil na čestné miesto v popcornovej sieni slávy. Inak Mark Mancina zložil k filmu hudbu, ktorá mu vdýchla život a vybrúsila ho ako diamant. (22.01.2015)