Heavy Metal

Setkání tvrdé hudby a animace dostává v Heavy metal nový rozměr. Hudba, kterou bych si asi nikdy nepustil sám od sebe působí extrémně trefně ve snímku, který je složen z povídek o tom, jak zlo dokáže ničit lidi a nejen je. Skrze mladou dívenku poznáváme pravdu o zelené kouli, která skrze čas a prostor ničí dobro v lidech. Bohužel jsou povídky dost nevyrovnané. Například mě potěšila vize New Yorku budoucnosti, která je špinavá a velmi nepříjemná a naopak mě zklamal soud vraha v budoucnosti. Nevyváženost je velký problém, pokud vám do všeho hraje stále skvělá hudba a vy jen prostě někdy sledujete nezajímavý a předem jasný příběh. Přesto všechno jde o jedinečný experiment, který spojuje dříve nespojitelné do koukatelné podoby, která si najde diváky. Zaslouženě. (02.09.2008)

Tu je povídka fajn, tu zas neskonale chujotnonážní, rozdíly jsou až nechutně velké, něco si klidně brzo pustím zase znovu (třeba hned první s nádechem noiru), jiné jsem měl problém dopozerat do konce bez přeskakování. Velká žánrová rozmanitost potěšila, z těch povedených třeba klasický horor v podání letců druhé světové dost solidně kontrastuje s neskutečně ironickou parodií s "únosem" sekretářky, sjetejma pilotama a myšbotem. Všechny ostatní povídky stojí za zlomenou plastovou vidličku a ani hudba jim v tom (naštěstí?) zrovna dvakrát nepomáhala, vzhledem k okolnostej jsem čekal její větší využití. Kupodivu není ani každá povídka založená na sexu s vyvinutou zrzkou/blondýnkou, jak se mohlo na začátku zdát... Škoda také tupého spojovacího prvku. " Nasednout na netopýry, chci ji mrtvou! " (28.04.2013)

Já nevím. Asi mi to jen nesedlo, ale... já to asi nepobral. První povídka přitom paráda, ale zdálo se mi, že to jde hodně dolů. Začal jsem se ztrácet, ani ne v ději ale ve smyslu... animce luxus, surovost a tvrdost v naprostém pořádku, už dlouho jsem něco takového nezachytil. Ale prostě, jak mě prvních pár minut chytlo, až moc brzy mě to pustilo... (27.08.2018)

Připomnělo mně to jeden film s R. Williamsem - Flubber. Což je zajímavé, jelikož ty filmy nemají mnoho společného (jeden je animovaný, druhý hraný; jeden je super, druhý je blbost; ...). Vlastně se tedy dá říct, že nemají společného vůbec nic krom... krom nazelenalé, oživlé, původně tedy neživé substance, jež by měla reprezentovat (1981), respektive reprezentuje (1997) absolutní zlo! Ona reprezentace zla se komentovanému filmu vcelku daří: podivný, zelený kámen, cestující z galaxie do galaxie, z planety na planetu, ničící vše, co mu přijde do cesty, je vskutku bastardem k pohledání. Ale (ano, vždycky tu musí být nějaké ale, dpč)... ale na Flubbera nemá! Ať si ten šutr klidně zničí celý vesmír, ten sopel ničí mě, a to je, co si budeme povídat, přátelé, mnohem horší zločin proti lidskosti! ___ Pětka za konstantě navracející se pětky. 85% (14.11.2018)

Heavy Metal se nebojí ukazovat život, smrt, sex, násilí, dobro ani zlo. Právě zlo je hlavním motivem povídkového filmu, pradávné zlo (snad Ďábel sám), které zkorumpuje většinu lidských duší. Někteří po něm dokonce touží natolik, aby o něj bojovali a zabíjeli. Zároveň je film jako sbírka toho nejryzejšího pulpu, plného teenagerovských fantazií a snů - včetně mlácení, vnadné a spoře (pokud vůbec) oděné, sošné děvy... (P.S. - První, sci-fi noirová povídka, se jistě líbila Lucu Bessonovi, když si na ni vzpomněl v Pátém elementu). (19.10.2013)