Vládce severu

Obecně filmy, které mě zaujmou, dělím do dvou kategorií: na ty, které mě zaujaly přítomností nějaké vypečené šťabajzny a na ty, které mě zaujaly ačkoli v nich žádná vypečená šťabajzna nebyla. Přes moje nemalé sympatie k pánům Leeovi s Ernestem nepokládám za vypečenou šťabajznu ani jednoho z nich, takže to asi bude ten druhý typ filmu. Takový, který vás strhne tehdejší svobodou, navrch umocněný přírodou, která by ve finále svou krásou napráskala i kdejaké té vypečené šťabajzně. P.S: Až se bude chystat natáčení filmu Vládce Českých drah, ať mi zavolají. Mám pro ně perfektní předlohu. (06.01.2016)

Vládce Severní dráhy v sobě nezapře spojitost s westernovým žánrem. Jeho příběh a konflikt je vybudovaný na tomtéž půdorysu, jaký nacházíme ve filmech o slavných pistolnících 19. století. Jenom honáky krav nahradili železničáři páchnoucí olejem a začouzení od uhelných sazí, indiány a desperáty pak tuláci, kteří chtějí železnici využít k bezplatnému cestování po nekonečných dálkách amerického kontinentu. Podobně jako klasický western je i tento snímek založen na konflitku dvou silných individualit a nabízí romantiku krásné divoké americké přírody, nespoutanosti a svobody, jakož i půvab starého industriálu železničních viaduktů, dep a parních lokomotiv. Podobně jako western vodí i tento film diváka za nos falešnou mytologií a v reálném světě neexistujícími rituály. Realita drsných a otrlých tuláků byla určitě přízemnější a nějaká pravidla jim byla nejspíš ukradená. Pro Ernesta Borgnineho byla postava nemilosrdného šéfa vlakové soupravy svým způsobem životní rolí a i zkušený a slavný Lee Marvin může vládce Severní dráhy považovat za parádní roli své dlouhé kariéry. Celkový dojem: 80 %. (18.10.2013)

Mašinkový filmek, Lee Marvin jako Hoboes snažící se přepravit vlakem z bodu A do bodu B. To mu ovšem komplikuje zelenáč Carradine, který mu leze do zeli a Ernest Borgnine, jako zlý mašinfíra, vraždící tuláky kladivem, který nesnese černé pasažéry na svém parním vláčku. Celý příběh je zasazen do dob velké hospodářské krize v USA a využívá nádherných lokací. Film se tváří jako westernový příběh, a tak jej brát lze. Ovšem nelogičností v něm je spousty, včetně finálního souboje, nad kterým lze jen kroutit hlavou. Pravda, může se tvrdit, že film je ze sedmdesátých let, ale Aldrich již měl v té době na kontě podstaně lepší a filmařsky zvládnutější filmy. Volím zlatou střední cestu. (26.09.2014)

Morálně zvrácený film, který glorifikuje nemakačenka, která nemají sebemenší problém ohrožovat (a ostatně i brát) majetek a životy druhých či ničit práci i zesměšňovat tvrdě pracující. Nelze se pak ani příliš divit, že někomu z těch pracujících solidně hrábne a vezme věci do vlastních... roztočených masivních řetězů. Ostatně ono by se i mezi dnešními revizory pár takových Shacků našlo, že? Jinak klasický Aldrichův chlapácký film. Zvlášť Marvin si svého drsného tuláckého bezďáka tělem i duší náležitě užívá. Škoda především místy až příliš vlažného tempa, které vůbec neodpovídá zasazení mezi rozjeté páru supící bestie, kde jde o život. Naprostý úlet je však především text ústřední country písničky; tolik hlubokých myšlenek během tří minut, to se jen tak neslyší. (17.02.2012)

Jediná vada filmu je, že je chvílemi zdlouhavý. Jinak je to zajímavý vhled do drsného světa tuláků a železničních zřízenců, který byl zřejmě mnohem drsnější, než by člověk očekával a než si namlouvají romantizující báchorky a zejména písňové texty. Celé je to pravdivě špinavé, zpocené, nemilosrdné, těžko někomu držet palce, ale po skončení si člověk stejně řekne: to bylo něco! (30.08.2011)