Simon Birch

Od Simona Birche neočekávejte stádní kinematografický zážitek. Snímek, jež i přes svou relativní dětskost není filmem pro děti. Naneštěstí, na můj vkus to byla celkem nuda. Jasně, fajn příběh, jež je zakončen parádním finišem. ALE těch hluchých míst je dost. Ve dvacáté minutě jsem šáhl po skriptech z matematiky a zároveň s bijákem jsem si počítal L'Hospitela. Je tu velká pravděpodobnost, že by mne leckdo označil za ignoranta nebo nabubřence - a možná by mě tato přízviska vystihovala. Simon Birch je netradiční, ale šlo vydolovat víc. 65% (21.05.2012)

Přestože ve filmu chyběly stěžejní události, věci se udály jinak a Owena Meanyho jsem si vždy představovala také jinak, film Simon Birch mě zaujal, že jsem se dívala až do konce. Milovníci Johna Irvinga, nepouštějte si Svět podle Garpa, ale toto. Modlitba za Owena Meanyho patří k mým nejoblíbenějším knihám a nevěřila jsem, že by se dala promítnout do filmu. A jak už jsem řekla, s knihou to nemá zase až tak moc společného, přesto je to hezké a hřejivé. (04.10.2013)

Simon Birch je film, jenž má tak silný příběh a velmi ostrovtipné dialogy, že se mu dá odpustit i tak trochu té retro sladkobolnosti, která tu naštěstí není to hlavní, na co se tu hraje. A to je moc dobře. Tento snímek je prostě tak silný, že v člověku bude rezonovat ještě dlouhou dobu, jelikož je vyprávěn nenásilnou formou s notnou dávkou přirozenosti a nadsázky. Herecké výkony jsou vyvážené u všech protagonistů. Musím říct, že i dabing se tentokráte zdařil a filmu neubral na jeho celkovém vyznění. Je škoda, že od té doby režisér Mark Steven Johnson naskočil do jiného filmového vlaku (nebo spíše komerčního sci-fi vleku) a nenatočil už nic tak silného. Myslím, že by se měl opět ponořit do nějaké retro látky nebo aspoň silného příběhu. Myslím, že je škoda, že svůj talent zatím spíš rozmělňuje v komerčních slátaninách, ač založených na známých komiksech. Jinak myslím, že není třeba srovnávat film s románovou předlohou - to je jako srovnávat jabka s hruškami. Každý má jinou poetiku. Spíše bych srovnávala, jak se s knihami páně Irvinga každý autor popral sám za sebe. A u Simona Birche, který se možná držel původní předlohy nejméně, se to dle mého soudu autorům zdařilo opravdu na výbornou. (29.11.2009)

Vykuchaná Modlitba za Owena Meanyho. Mělo to všechno, co má i kniha, až na to, že byla řádně osekaná až z ní zbylo jen několik úvodních kapitol a narychlo spíchnutý konec, který dopadl podobně jako v knize, avšak o mnoho let dříve. Na navození typické Irvingovské atmosféry to stačí, na uspokojení skalního čtenáře nikoliv, (27.12.2013)

Námětově dojemný příběh chlapce, který se narodil s růstovou vadou zvaného nanismus, mající touhu pochopit jednu pro něj zásadní věc. Jaký je s ním Boží plán. Ví, že vše, co se děje, má svůj důvod, takže věří, že Bůh s ním naplánoval něco, co z něj jednoho dne udělá hrdinu. Scénář byl inspirován románem Johna Irvinga, který byl vydán i u nás, pod českým názvem  'Modlitba za Owena Meanyho', který si pro svou režisérskou prvotinu napsal Mark Steven Johnson. Dle svých vlastních slov se zaměřil pouze na první část románu kvůli výraznějšímu tahu na branku. Není to nic jiného než příběh chlapce Simona, sice abnormálně malého vzrůstu, ale mající srdce hrdinských rozměrů. A v tom je právě jádro pudla. Jeho prostřednictvím se tak zkoumá témata o přátelství, rodiny a víry a to pohledem velmi bystrým a s jemným humanistickým dotekem. Vznikl tak film mající hloubku i úsměvnost. Simon je kluk jako každý jiný. Má své záliby i sklon k lumpárnám, ze kterých všichni dospělí kolem něj doslova šílí. Dětští herci se před kamerou předvedli jako naprostí profesionálové, čímž dali svým postavám ohromný sympatický obraz, takže vzniklo naprosto skvělé emotivní filmové dílo.  “Věci se změní, když ze mě udělá Bůh hrdinu.” “Musíš přestat takové věci říkat, Simone.” “ Proč, když je to pravda.” “Nemáš žádný důkaz.” “Já ho nepotřebuji, mám svou víru.” Osud je sviňa a Simona zasáhne víc, než by si přál. I tady by se dala použít věta - těžký život dobrodruha - a v tom je právě celé to emotivní kouzlo jednotlivce, které míří tam, kam zřejmě Boží vůlí měl.  “ Simone Birchi, je nějaký důvod, proč sedíš v rohu?” “Přemýšlím o Bohu.” “V rohu?” “Cesta k Bohu není jen středem místnosti.” Sice to není přímo artový film, ale určitě se jedná o malé filmové mistrovské dílo s filosofií života prostřednictvím víry a Boží vůle, aniž by to jedinkrát spadlo do nějakého náboženského fanatismu. Nic než obyčejný příběh dětského světa s etudami, které moc dobře známe, avšak přeci jen poněkud jiným pohledem. (25.03.2022)