M.Niccals

Ačkoliv se pokračování Sicaria snaží navázat na první díl co do atmosféry, prostředí a vizuálu, scénáři už trochu prokluzuje klínový řemen. Aby příběh mohl fungovat, dopustil se Sheridan několika nelogičností a přitáhnutí za vlasy. Největší škoda je, že postava hitmana Alejandra ztratila na svojí sexy zahalenosti a tajemnosti a je vystavená více do popředí. A Emily Blunt tu jednoznačně chybí. Prostě v jedničce byly ještě všechny esa v ruce, tady už se hraje s tím, co zbylo.

Já a pan Villeneuve si dlouhodobě velmi rozumíme v otázce, jak udělat audiovizuálně atraktivní a nepovrchní scifi film. Tohle byla laskomina na n-tou.

Moje hodnocení rozhodně nesouvisí s message, kterou se snímek snaží tak násilně sdělit světu. S tou bych snad s jistými výhradami i souhlasil. Problém je ale jinde - Barbie je zkrátka naprosto nudný film. Nevtipný. Otravný. Ani Will Ferrel to nezachrání. Sorry.

Po dlouhé době jsem narazil na seriál, který je něčím originální a osvěžující. Výborný casting a postupné rozplétání psychologie jednotlivých postav proložené kulinářskými orgiemi tvoří příjemný mix, který jede chvílemi zběsilým tempem, aby v další epizodě zase zvolnil skoro na nulu. Jeremy Allen White má před sebou nejspíš skvělou budoucnost.

no, skoro to mělo i nějaké rozuzlení. ale nakonec jsme se jen nezúčastněně dívali na utrpení pedofila ve středním věku, které ale nijak neskončilo. škoda.

Baví mě komentáře lidí, kteří to po prvních dílech nedali. Ono to tak totiž v životě opravdu někdy chodí. Každé ovoce musí nejdřív uzrát.

Až na to lehké šmrncnutí mysteriózní atmoškou, si film na nic nehraje. Bolesti dospívání, které mám(e) ještě v živé paměti, zachycuje veskrze přesně a bez příkras. Možná mnozí s vás také zažili takovou letní dovolenou spojenou s objevováním opačného pohlaví i sebe sama. Ta snaha zapadnout a někdy jít i trochu přes hranu, napít se poprvé, jít do neznámých vod, to všechno tam bylo. Vlastně i ten vztah - nevztah odpovídá (ne)vyzrálosti obou hlavních hrdinů. Cením si, že to nebyly okázalé polopatistické gesta, nýbrž drobné nuance například v podobě scény ve vaně nebo společné usínání či závěrečné tahanice o telefon v trávě, v kterých se skrývalo ono nevyřčené cosi, co oba cítí a zároveň ještě neví, jak to pojmenovat a zda je to opravdu ono. Ten pocit se Charlotte Let Bon podařilo zachytit vskutku dokonale. Tleskám za sebevědomý a vydařený debut. Cením také výborný soundtrack, nasnímání na filmový materiál a práci kamery s přirozeným světlem.

Dokument, který zdaleka není jen dokumentem. Podmanivá obrazová a zvuková koláž složená dobových záběrů doplněná o převyprávěné zážitky Františka Fajtla a Filipa Jánského vás provede jejich putováním z ČSR až na západní a východní frontu a zpátky domů. Velmi zajímavý experimentálně-ambientní soundtrack elektronického kouzelníka Stroona postavený do kontrastu s historickými obrázky navozuje vážnou atmosféru a prosycuje stopáž tíživými až fatalistickými momenty, díky nimž zprostředkovává divákovi duševní nálady samotných hrdinů během osamělých vzdušných poutí daleko za nepřátelské linie. Tu a tam je němý film doplněn o nahodilý zvukový efekt (šplouchnutí vody, cinknutí plechu), který odlehčí celkovou náladu, aby ji následně zase zvážněl za zvuků instrumentálně hrané skladby "Kdož sů boží bojovníci". Co se týče obrazové stránky, je vidět, že byly záběry vybírány s velkým důrazem na estetiku s pečlivým a místy hravým střihem. Výsledkem je film, který silně překračuje hranici dokumentu a rozšiřuje jej o artové prvky. Rozhodně stojí za shlédnutí.

Asi jako když Michael Scott natočil své opus magnum Threat Level Midnight. U půlky replik jsem netušil, zda jsou myšleny vážně, nebo se jim smát. A soudě dle reakcí kolem sebe jsem asi nebyl sám. Scénář je úplně vykastrovaný, všechna klišé všech akčních filmů jsou zde na známých místech, přesně tam, kde je podvědomě čekáte - někdy to až bolí, jak nepokrytě a bez ostychu se pro ně sahá. Scény "štengrování" v baru nebo závěr v hangáru. Prostě patos, trapnost a cringe skoro v každé scéně. Hláška neohroženého hrdiny Mavericka "hlavně  tam nahoře nepřemýšlej" je patrně podprahově směřována i divákovi. Možná jsem to jenom nepochopil a je to nějaká pocta originálu a žánru a osmdesátkám. Ale myslel jsem, že takhle hloupoučké filmy už dneska nepotřebujeme (máme jich plný archiv) a možná bychom zasloužili nějakou inovaci. Nicméně podle všeho mi něco uniká - kino bylo plné a v době, kdy píšu tento komentář, má film 90% a 22. příčku. PS: ano, ty akční scény točené ve skutečných stíhačkách jsou opravdu top. ale to je na celkové vylepšení mého dojmu pořád málo.

Film na začátku nasadí relativně pomalé tempo, které ale spěje ke konci, který by porazil i koně. Skoro jsem se po projekci nedokázal zvednout ze židle. Stále mě napadala otázka: pakliže jsem díky tomu, co se odehrálo na plátně zažil opravdu silný a nepříjemný pocit strachu o životy hrdinů, co potom cítí lidé, kteří to dnes, teď, když píšu tento komentář, zažívají na vlastní kůži? Rozhodně se jedná o můj nejsilnější zážitek celé letošní LFŠ. A to nejen díky svojí aktuálnosti, ale i díky svým nesporným kvalitám. Zbytek musím dopsat později, ještě se z toho sbírám...