Frekvence

Frekvence na tom, co se týče logiky, není úplně nejlépe, nicméně já si ji užil více než Osudový dotek, Svěrací kazajku či Dvanáct opic. Všechno jsou to u mě sice pětihvězdičkové zážitky, Frekvence však i díky hereckému duu stojí ještě o stupínek výše. Dennis Quaid patří stejně jako James Caviezel mezi mé oblíbence, a tak není divu, že jsem od Frekvence očekával hodně. A hodně jsem taky dostal. Časové paradoxy neřeším, jednak bych je musel řešit v každém podobně laděném snímku (včetně všech tří dříve zmíněných), navíc jde o žánr sci-fi, ke kterému předem přistupuji vždy s jedním okem přivřeným. Gregory Hoblit měl práci hodně ulehčenou, diváka dokáže vtáhnout do děje samotný příběh, a když ne, tak to za něj udělá ústřední dvojice či hudební doprovod Michaela Kamena. Hoblit tu je jen aby dohlédl na to, jestli bude film správně držet pohromadě. Konec je sice hodně přehnaný po logické stránce, ale mé přivřené oko tentokrát ztrátu půlhvězdičky zachránilo. (19.03.2009)

Klasické sci-fi okořeněné vkládáním svérázného střihu, zajímavý způsob časových proměn, dobrý soundtrack.... Škoda jen toho nešťastného konce.....Velice by mě také zajímalo, zda-li z tohoto zdařilého, ale jinak složitého scénáře nebolela skriptku Samanthu Armstrong hlava. James Caviezel jako obvykle u mě zabodoval. Nejenom tím, že je částečně původem švýcar, ir a slovák, ale i jeho cizokrajný zjev mu zároveň hodně přidává na popularitě....... (20.02.2005)

Obzvlášť zajímavými shledávám scény transformace přítomnosti, kterážto pramení ze změny minulosti. Nicméně jedna má výtka směřuje k nelogičnosti závěru. Sice v minulosti prostřelí otec vrahounovi ruku (to by se dalo snést), a v přítomnosti ji sice také má pryč - nicméně žije, je na svobodě. Musel se tedy celou dobu 30-ti let kdesi skrývat, dalo by se spíše očekávat, že zmizí úplně. Jinak se rozhodně jedná o zajímavý film, s výbornou kamerou, režijí a hereckými výkony a celkem originální myšlenkou. (21.02.2004)

Velmi zajímavý námět bohužel kazí velká předvídatelnost děje, tak trochu moc americký závěr (a nejen on) a hlavně mám pocit, že některé věci logicky hodně kolísají a že by prostě ani teoreticky nemohly fungovat (tím nemyslím samotnou komunikaci minulost-budoucnost pomocí vysílačky, ale spíš to, jakým způsobem se projevují změny minulosti v budoucnosti). Mimo tyhle výtky šlo ale o celkem koukatelný a zábavný film, na který jsem se šla dívat s mírnou skepsí a docela mě potěšil, takže 70%. (09.07.2006)

Vzhledem k tomu, že Caviezel s Qauidem patří do totálního podpalubí mých oblíbených herců (jejich společný film jsem si vždycky představoval jako nesnesitelnou onanii á ala Policajtka s dvojicí necharismatických loserů), jsem s Frekvencí nadmíru spokojen. Originální a náramně vychytaný scénář táhne celý film, takže ani tohle duo usmrkanců ani Hoblitova nejistá režie nemají šanci něco výrazně zkazit. Příjemné pokoukání. (01.08.2004)