Frekvence

Pokud přijmete základní dějový prvek, že se někdo vysílačkou dovolal pomocí polární záře (!) do budouscnosti, na kterém celý příběh stojí můžete si celý film opravdu užít, protože autor scénáře z toho vytěžil opravdu co se dalo a udělal z Frekvence velice napínavou záležitost s několika dějovými zvraty. Jen je škoda toho happyendu, chtělo by to nějaké poučení, že by jsme se neměli snažit měnit svou minulost a ono se jim to všechno podaří vychytat (kdyby to alespoň bylo přes nějakou oběť). (20.02.2005)

"Minulost je zvláštní věc. Každý má ve skříni kostlivce, jen se neví, kdy vyskočí a kousne vás do zadku." Kdo by nechtěl změnit svou minulost? To by chtěl asi každej, ale jen John má vysílačku, tátu odhodlanýho znovu neumřít a baseball. Jistě, baseball. Bez něj by totiž nikdo nikomu nevěřil. A spojení táty s Náčelníkem by nezpůsobovalo vstávání chlupů na těle. Potom už se mi to ovlivňování minulosti až tak nepozdávalo, v neustálejch změnách přítomnosti jsem se ztrácel víc než John a tak jsem zahodil kritický myšlení a začal jsem si přát, aby to nějak slušně dopadlo. Dopadlo. A donutilo mě to zamyslet se nad moudrem Julie: "Stáří není špatný ... když se ho dožiješ." (10.04.2019)

Darwinžel to bylo nedomyšlený jako tučňák pomocnýho učitele Václava Foustky na severním pólu. Třeba projev změn v budoucnosti, kdy si najednou všichni pamatují něco jiného, ale John si pamatuje to původní. Dál ta příčinná souvislost často pokulhávala, třeba nějaká minulost vedla k nějakému Johnovu jednání v budoucnosti, pak se minulost změnila a projevilo se to uprostřed nějaké Johnovy akce, do které by se ale nemohl dostat, kdyby ta minulost byla jiná. Nemluvě o tom, že řetězově by se na to nabalovaly další a další změny. Přesto to bylo i docela napínavý a nakonec bych tomu napařil čtyři kousky, ale konec byl bohužel silně nepodařený a přesládlý. Z podobného ranku bych to přirovnal třeba k Butterfly Effect, který je ovšem promyšlenější (byť ne bez děr v logice). (01.11.2011)

Mach a Šebestová mají kouzelné sluchátko, Dennis Quaid a James Caviezel mají vysílačku, co kouzelně funguje akorát během polární záře nad New Yorkem. A tak si otec a syn můžou spolu pokecat, zachránit životy sobě i jiným a vydělat jmění ve sportce. Sympatická časovka, které cosi schází k puncu dokonalosti (třeba lépe propracovat časový paradox) a přebývá jí závěrečný patos, ale pro jednou jsem hrdinům ten kýčovitě přeslazený End přála. Mít vysílačku a polární záři nad barákem, přesně vím, komu a do jaké doby bych se chtěla dovolat já... zápletka by byla podobná, jen by chyběly dramatické plameny a sérioví vrazi. 79% (01.11.2011)

Velice dobrý a napínavý film. Režisér vsadil na ne tak známé, ale výborné herce. Oba hlavní představitelé tu totiž hrají fakt dobře. Jim Caviezel tu podal určitě milionkrát lepší výkon než v Umučení Krista kde se nechal jen mlátit, ve Frekevenci mu opravdu věříte smutek i vztek a má fakt charisma o Quaidovi ani nemluvě. Opravdu Frekvence mě velice příjemě překvapila. (16.09.2005)