Frekvence

Kdyby někdo věděl, na jaké frekvenci vysílá tohle rádio, ať mi dá echo. Docela rád bych brnknul sám sobě do minulosti a nadiktoval si seznam několika ne, místo kterých bych podruhé řekl jasné ano ano ano! Jinak tedy klobouk dolů za to, jak si tady poradili s celou tou časovou smyčkou. Kluci na to šli od lesa, místo slaďáckých řečí konali dobro a konali ho zatraceně dobře. Jenom ten apendix si mohli odpustit. Z toho jsem měl podobný pocit, jako kdybych si v klídku jel na kole půlnoční polňačkou a najednou se proti mně vyřítil tirák s dálkovými světly... (10.03.2012)

Frank není žádnej srágora, jako hasič má pro strach uděláno. nejraději má svoji rodinu, syna Johna a baseball. a jako každý večer tak i 13.10.1969, kdy obloha září jako při ohňostroji usedá ke své vysílačce. je 13.10.1999 a policista John najde starou vysílačku po svým tátovi. a na vzpomínku starých časů ji zapojí. na obloze sluneční erupce zažehly polární záři a on začne vysílat. a vysílá na vzdálenost 30ti let. a ten ským mluví je jeho otec.... už jen tento dějový úvod je pozvánkou pro ty, kteří věří tomu, že náš vesmír může mít víc prostorů a času. ti ostatní ať nezoufají. výborný příběh, bohatý na napětí a emoce. zvlášť když si představíte, co by bylo, kdyby se to stalo vám. a nezapomeňte: na stáří není nic špatnýho, pokuď se ho dožijete! (05.07.2006)

Béčko jak blázen se sympatickými herci a zajímavým námětem týkající se cestování v čase - vděčného to tématu, které i z obyčejného filmu udělá relativně zajímavý. Všeobecné nadšení je u tohohle filmu velká záhada, ale Ok, detektivka, kde se sbírají stopy tím, že si 2 osoby povídají přes 30 let starý tranzistor, thats a good one. (25.11.2016)

Slavný Ray Bradbury ve své povídce "Burácení hromu" (doporučuji, skvělá věc) popisuje, jak turista z budoucnosti na jedné z výprav pravěkem, pořádané cestovní agenturou, vyšlápně jedním krokem z přísně vymezené zóny, omylem zašlápne pravěkého motýlka a nechtíc tak způsobí sled fatálních změn v událostech příštích. Zatímco Bradbury v problému ´časového paradoxu´ ctil i sebemenší organismus, aby jeho dílo mělo aspoň malinkatý nádech logiky, tvůrci Frekvence se s nějakou logikou neobtěžují vůbec. Stačí jedna vysílačka a míšení přítomnosti s minulostí, za asistence náhle se zhmotňujících předmětů a nápisů na stole, může začít. Dokonce i na oživlou mrtvolu dojde, no zkrátka srandy kopec. Tady jdou veškeré scifistické poučky o ´časovém paradoxu´a následném narušení časoprostoru stranou. Just fun. Jsou to příjemně strávené dvě hodinky, ale člověk by si u toho ukroutil hlavu :o) (09.07.2006)

....je jeden z těch mála případů, kdy naprosto NIC neočekáváte a dostane se vám toho překvapivě DOST. Za " málo peněz hodně muziky " aneb, když se sejde neotřelý scénář, citlivé herecké výkony, ničím nerušící volně plynoucí režie.... Vypadá to hodně jednoduše, ale kolika snímkům se toto podaří ?! Škoda toho ( již mnohými zmiňovanému ) " americkému " ZÁVĚRU který, to co se zde dařilo tvůrcům 2/3 snímku budovat, pohřbívá kamsi do.... :o( Jak píší uživ. POMO či Douglas OTEVŘENĚJŠÍ, PESIMIČTĚJŠÍ, TEMNĚJŠÍ konec a neměl bych větších námitek. Přesto, ( pokud ) odhodíte stranou logiku a nebudete se rýpat v časových paradoxech, vás snímek pohltí svou atmosférou a získá si vás. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. 85% (21.10.2010)