Komisař Moulin

Mamka byla divácky zatížená na různé francouzské obejdy a tak jsem společně s ní viděla všemožné žabožroutí filmy a seriály. Komisař Lulin, jak jsem ho s chichotáním k nelibosti mé rodičky titulovala, neunikl mojí pozornosti a kdysi v šerém dávnověku (před plyšákem nebo krátce po něm) patřil k docela oblíbeným televizním seriálům. Mnoho detailů mi však v té nevzhledné duté bouli, co nosím na krku, nezůstalo - s takovou "Chobotnicí" a komisařem Cattanim (jeho jméno jsem nikdy nezesměšňovala) se "Komisař Moula" nemůže rovnat, prostě kriminální průměr, po jakém už dnes neštěkne ani kočka. 56% (09.07.2011)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Škoda těch nových sérií, ty už přece jen nedosahují dřívější úrovně, ale jinak lze říci, že Komisař Moulin patří mezi seriálovou klasiku, která nám zpříjemňovala dlouhé večery u televize ještě za socialismu. Yves Rénier neí žádný krasavec ani přehnaný drsňák, ale do téhle role se hodil naprosto perfektně a jeho nezapomenutelné nadabování Miroslavem Moravcem je taky všeobecně známé. Kdyby ten seriál skončil někdy koncem 80.let, mohl mít o hvězdičku více. Edit 2015: Teď koukám na jeden dosud neviděný díl z r. 2003 - a ano, Francie byla už tehdy pokroková v hájení hajzlů, a to díky "procesním chybám". Jako bych viděl realitu dnešních dní v ČR... (20.05.2003)

Odhlédnu od silnějších a slabších dílů/sérií a budu hovořit obecně o seriálu. Komisař Moulin je charakter, jde z něj respekt. Možná na to šel Yves Rénier jako Jára Cimrman a "chtěl, aby to bylo jako ze života". U mě tedy dobrý a dobrý je za tři. Nedávno jsem začal Moulina znovu sledovat (ne zcela popořadě), a tak je možné, že časem přibude hvězdička - dolů s hodnocením rozhodně nepůjdu. (09.11.2013)

Moulin se z tradičních sympatických detektivek propracoval spíše k sociálním dramatům. Každý z dílů poslední řady otevírá bolák francouzské (a potažmo evropské) společnosti. Trošku v něm zarýpe, nechá vyhřeznout něco hnisu a s tradičním francouzským šarmem se pokusí nabídnout usmíření diváka v podobě nějaké roztomilé scény. Moulin už není jen obyčejná eurocrimi, posunul se po bok bratří Dardennů, ale problémy současnosti vnímá s ironickým nadhledem. (26.04.2011)