Občanská válka

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné. (17.04.2024)

Bouření Texasu proti Brýdenovi udělalou Občanské válce pěknou reklamu a A24 mohou slavit. Garland se drží při zemi scénářem i režijně. Umělecké aranžmá tam je, ale přece jen se soustředí na syrovost podtrhnutou černobílými fotografiemi začínající Cailee Spaeny (klučina z DEVS) a servíruje klasický road movie nespojenými státy americkými. Nejděsivější zastávka na cestě je ta u Plemonse a ční nad celým filmem jako vrchol Everestu. Chápu proč Garland explicitně neuvedl důvod roztržky, byť je naznačena, ale chyběl mi právě onen rozhovor nad jehož neexistencí lamentuje Wagner Moura. Vynikající Wagner Moura mimochodem, s přehledem strká do kapsy zádumčivou Kirsten Dunst. Finále předvídatelné, ale formálně dechberoucí. Skvělý soundtrack. (22.04.2024)

Já být tím asiatem tak řeknu že jsem z Alabamy a Jesse Plemons by mi určitě podal ruku a řekl "how ya doing, another american patriot". Souhlasím s otcem zakladatelem, je to takový road movie, ale velmi poctivý. Kamera skvělá, včetně prostřihu s fotkami. Dále je zde chill týpek Mourek Escobar, občas bojové scény jako když s kamošema hrajeme pubg ("vole ty jsi ocas, kurva zase se nechal knocknout u sloupu, už ho smoukuju...") a taky Kirsten Dunst - moji dost možná největší crush z dětství, která nestárne ale zraje. Závěrečná polovina z akčního hlediska až překvapivě intenzivní, jen aby byla zařízla nejvíc forced hovadinou jakou si lze představit. Ale jinak další pecička od A24. (20.04.2024)

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi. (24.04.2024)

Paradoxné že Garland týmto filmom hlási odchod do režisérskeho dôchodku, keďže sa jedná o asi jeho najlepšie zvládnutý počin, na ktorom je vidieť zúročenie jeho doterajšej práce a stále istejšia ruka. Mal som pocit, že si mohol ešte trochu viac veriť, a dej ešte kus vyostriť (ale nie spôsobom, aby skĺzal k lacnej shock value ako v Men) a postavy prepracovať viac do hĺbky - vlastne sa o nich veľa nedozvieme, nevieme skoro nič z ich osobnej histórie, čo by pomohlo niektorým momentom vyniknúť viac. Alebo trošku pridať popisnosť v tom čo konkrétne k Občianskej vojne viedlo, aké sú ideologické protipóly a pod. Ak by sa týmto rozkladom americkej spoločnosti Garland zaoberal podobne umelecky expresívne a silno, ako napríklad svojho času Coppola, Cimino, či Stone analyzovali vojnu vo Vietname, mohla to byť nová klasika, lebo ingrediencie na to byť klasikou film má. Takýto silný pocit, že to má šťavu sa ale dostaví len raz, v scéne s Jessem Plemonsom a v na nej nadväzujúcej jazde horiacim lesom (ktorá je nasnímaná výborne). A možno to chcelo vymyslieť údernejšiu pointu, lebo výsledný dojem je viac-menej priamočiara road movie cez alternatívnu Ameriku, ktorá je sled epizódiek, na konci ktorých nemá človek pocit že povedali v súhrne niečo zásadné či viac. Zase na druhú stranu celok ladí, funguje, nič v ňom neprekáža, má zaujímavé momenty a o pár rokov neskôr, keď aktuálna kríza a nálady odznejú, môže film získať niečo navyše. (22.04.2024)