Občanská válka

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Paradoxné že Garland týmto filmom hlási odchod do režisérskeho dôchodku, keďže sa jedná o asi jeho najlepšie zvládnutý počin, na ktorom je vidieť zúročenie jeho doterajšej práce a stále istejšia ruka. Mal som pocit, že si mohol ešte trochu viac veriť, a dej ešte kus vyostriť (ale nie spôsobom, aby skĺzal k lacnej shock value ako v Men) a postavy prepracovať viac do hĺbky - vlastne sa o nich veľa nedozvieme, nevieme skoro nič z ich osobnej histórie, čo by pomohlo niektorým momentom vyniknúť viac. Alebo trošku pridať popisnosť v tom čo konkrétne k Občianskej vojne viedlo, aké sú ideologické protipóly a pod. Ak by sa týmto rozkladom americkej spoločnosti Garland zaoberal podobne umelecky expresívne a silno, ako napríklad svojho času Coppola, Cimino, či Stone analyzovali vojnu vo Vietname, mohla to byť nová klasika, lebo ingrediencie na to byť klasikou film má. Takýto silný pocit, že to má šťavu sa ale dostaví len raz, v scéne s Jessem Plemonsom a v na nej nadväzujúcej jazde horiacim lesom (ktorá je nasnímaná výborne). A možno to chcelo vymyslieť údernejšiu pointu, lebo výsledný dojem je viac-menej priamočiara road movie cez alternatívnu Ameriku, ktorá je sled epizódiek, na konci ktorých nemá človek pocit že povedali v súhrne niečo zásadné či viac. Zase na druhú stranu celok ladí, funguje, nič v ňom neprekáža, má zaujímavé momenty a o pár rokov neskôr, keď aktuálna kríza a nálady odznejú, môže film získať niečo navyše. (22.04.2024)

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek. (Více) (16.04.2024)

Tento film mě dost překvapil. Podle traileru jsem neočekával moc, ale nakonec stál za to. Sledujeme tento příběh očima novinářů, kdy jsme vtrženi doprostřed konfliktu bez jakékoliv expozice. Putujeme s nimi z New Yorku na Washingtonu napříč zničenou Amerikou. Po cestě naši hrdinové zažívají nejrůznější strasti, které válečná země může nabídnout. V podstatě ani nemáte, jak poznat, kdo je hodný a kdo ne. Celý závěr v D.C. je hodně silný, Jsme tady vtrženi přímo doprostřed válčené zóny a vše sledujeme prostřednictvím našich hrdinů z první linie. Působí to hodně autenticky a emotivně. "Jaký druh Američana jste?" (20.04.2024)

Violent Nightmare, která se mi zdála z neznámého důvodu. Jsou to takoví Potomci lidí z Wishe. Garland trochu mechanicky navěšuje na svůj náhrdelník pofidérní road movie náhodné obrazy vykloubené Ameriky. Řada z nich je působivých, vizuálně a inscenačně silných (hlavně ta s Jesse Plemonsem). Film dovede vzbudit úzkost až nauseu z krutého světa, který nemá tak daleko k Walking Dead svou absencí morálky a nadvládou bestiality. Jenže. Celé to působí strašně samoúčelně, na všechny otázky, co tím vlastně film chce pojmenovat, krčí Garlandovo dílo rameny a sází jen další efektní kompozici. Postavy jsou ploché, nějaká etika a psychologie válečných reportérů působí jako hodně povrchní rešerše. Nietzscheánské hledění do propasti je málo u filmu, který paradoxně působí strašně tezovitě a ilustrativně, přitom vůbec není jasné, jakou tezi zastává a co vlastně ilustruje. Působivé cvičení nejasně rozkročené mezi zručný spektákl a zdaleka ne tak zručnou metaforu rozdělené země. Vlastně se opakuje můj problém s Garlandem, autorem efektních filmů, které ale v jádru vyznívají tupě. (15.04.2024)