Režie:
Giuliano MontaldoScénář:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns, Massimo Foschi (více)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné. ()
Zaujímavý film mapujúci poslednú etapu života Giordana Bruna. Nebolo možné zobraziť vývoj jeho osobnosti a názorov a namiesto toho bol ponúknutý mechanizmus uplatňovania moci cirkvi. Cirkev, ako aj každá iná totalita sa panicky obáva, každého odklonu od jej dogiem. Preto Brunova otázka: "Kto im dal právo zabíjať" končí sklamaním: "Aká prehra, žiadať reformy od tých, ktorí majú moc". Ja si v spojitosti s Giordanom Brunom kladiem otázku, ako by sa vyvíjal svet, ak by sa všetci správali ako Galileo Galilei a po odvolaní a zapretí svojich myšlienok si pre seba mumlali: "Eppur si muove". ()
Gian Maria Volonté je fantastický herec. A Girodano Bruno je zajímavý film. Je nepochybně výborně natočen, hned v úvodu navodí fantastickou dobovou atmosférou, výprava je úchvatná a herci do jednoho fantastičtí, samotný historický námět má samozřejmě také co říct. Jenže kdyby byl film jako poslední třetina, byl bych ještě spokojenější. Ta totiž byla strhující, na začátku se to trochu vleklo, ovšem čím blíže je film i život samotného Giordana Bruna konci, tím je zajímavější, napínavější a lepší. A tehdejší doba byla fakt hnusná. Český dabing s pány Munzarem, Růžkem a mnohými dalšími velkikány je absolutní špička. Film rozhodně stojí za pozornost, ale jestli jsem čekal, že bude lepší? Čekal. 75%. ()
Ak sa nepodvolíš svätej cirkvi rímskej, zhoríš v plameňoch. Posledné dni a inkvizičný proces s jedným s najväčších filozofov a nadčasových mysliteľov dejín. Príbeh je zaujímavý tým, že hoci cirkev za jej činy kritizuje, nastavuje jej tvrdé zrkadlo za je chtivosť po moci a určovateľa jedinej pravdy (mimochodom Bruno bol tiež zástanca toho, že pravda je len jediná), na druhej strane chápe jej činy, rozumie jej obave a obrane svojich dogiem. "Benátky sú príliš zhovievavé k nepriateľom cirkvy. Za 100 rokov sa konalo 1 500 súdnych procesov a bolo vynesených iba 5 hrdelných trestov. Zatiaľčo v Ríme behom 5 rokov popravili 5 000 ľudí". Taliani ma milo prekvapili aj úrovňou spracovania. Ranný novovek, postavy a vôbec atmosféra vyzerajú výstižne, k čomu dopomáha aj Morriconeho hudba. Film má síce aj hluchejšie pasáže, hlavne na začiatku filmu, keď nedokáže až tak vtiahnuť diváka do deja, po čase sa ale napriek pomalšiemu tempu pekne rozbieha. ()
Film s názvom Giordano Bruno je venovaný samotnému záveru života tohto mysliteľa. V expozícii sa dozvieme niečo o jeho spôsobe života a tá končí udaním kamaráta- "Judáša". Nasleduje proces, mučenie a smrť, snáď to pre nikoho nie je spoiler. Čiže ak by ste chceli o Brunovi napríklad vedieť, ako prichádzal na zákonitosti vesmíru a kde bral inšpiráciu pri písaní, prípadne ako žil bežný každodenný život, tak o tomto tento film nie je. Akoby z tejto schémy neskôr čerpal Gibson v Umučení Krista, kde je takisto gro filmu v mučení. Paradoxne tu nájdeme, okrem spomínanej zrady aj ďalšie paralely s Kristom, takisto svojho času jediným bojovníkom za pravdu proti všetkým a snažiacim sa o akúsi reformáciu v podstate všetkého navôkol. Rovnako zaznievajú myšlienky husto nadčasové, kde by som sa nečudoval, keby boli mierené aj proti dobovým politikom. Zmysel cirkvi ako nástroja moci v rukách vládnej garnitúry, nemožnosť reformácie zo strany tých, ktorí sú pri moci a tak ďalej. Volonté bol pán herec a dokazuje to samozrejme aj tu. ()
Reklama